Momo za louží - Canmore -Squamish

Koukám, že na mém blogu je tak 50cm vrstva prachu.... poslední příspěvek před 9ti měsíci....ojeee ... ostuda! No nic, budu se to snažit napravit!
Jak jistě většina z vás ví, tak jsem se vydala do Kanady minulý rok v říjnu. Jeli jsme sem s Adou, ale nakonec tu každý žijeme vlastní životy. Tak už to hold někdy bývá.
Bydlím v Canmore - malé městečko v Albertě. Pracuju v kavárně bagelco a jsem spokojená. Většinu času jen makám, ale zkusila jsem si zažádato 10ti denní dovolenou abych mohla navštívit mekku lezení SQUAMISH a dopadlo to.
Kámoš z Canmore měl zrovna cestu do Vancouveru, tak jsem se k němu přidala abych nemusela řešit nekonečně dlouhou jízdu autobusem! Auto nemám (nyní už jo, ale o tom později ) tak je to cestování složitější. Cestou do Squamishe jsme nabrali i Sosu ( kámoška z Vrchlabí ).
Příjezd do Squamishe - naprostá nádhera! Chief... nedokážu popsat slovy, jen mi kapaly slzy z radosti a té krásy okolo!!!

První den pod Chiefem

První dva dny jsem vegetila s Jirgenem (taky kamarád z Vrchlabí), který bydlí se svojí přítelkyní ve Whistleru. Bohužel Jirgen musel chodit do práce, tak mi na lezení domluvil kámoše - Angličana Mikeho. S Majkem jsme lezli na Chiefa nádhernou fingercrack Exasperator 5.10! Nářez..lézt spáru po sto letech.. a hned dvě délky v kuse. Ale bylo to parádní! Super pocit, cpát prsty do spáry a vykrucovat tělo abyse člověk stále udržel. Pak jsme se s Mikem rozhodli, že se vydáme na vícedélu po vlastním, ouje... Vybrali jsme si Millennium Falcon, ale kvůli dešti jsme cestu nedolezli https://squamishclimbingsource.com/sunset-strip/.

Exsasperator

Nejvíce jsem lezla se svými kamarády ze Zéladu se kterými jsem se tu měla potkat - Gemma a Alastair, super lidi z New Zaelad alpine teamu. Díky tomu, že jsem s nimi i večer kempovala jsem poznala další parádní dvojku - Australské bratry Nielse a Jeromeho, kteří si koupili super obytňák a vyrazili spolu na 10 měsíců lézt a cestovat po Kanadě a USA.
Lezli jsme od všeho něco, bouldry, vícedélky po vlastním a sportovky. Bylo fajn, lézt s někým, kdo je je lepší v jiným lezeckým směru než ty a naopak.. Navzájem se učíš od druhýho a druhej od tebe, takhle sem to měla celý týden a bylo to super!
Hodně se mi líbila vícedélka Angel´s Crest (13délek). Na tu jsme vyrazili ve třech - s Jirgenem a Aličkem (který miluje vícedélky a ještě k tomu po vlastnim). Už na začátku mi to příjde srandovní, že vlastně nevím co všechno si mam hodit do batohu, když budu ve stěně dlouho, aby to nebylo těžký a abych měla všechno.. no sbalila sem si toho málo.. Ale kdo zase nezapomněl zaperlit byl Jirgen, který toho asi moc brát nechtěl, tak si pro jistotu nevzal lezečky... Ale je to borec, celé to dal v teniskách :DD klobouk dolu!

Alíček v akci

:P

Pohoda v teniskach

:)

Celá vícedélka byla skvělá, pěkné lezení, sice lehčí, ale výhledy nádherný... Kopa srandy a abych nezapomněla taky zaperlit, tak jsem si spletla lezečky a vzala sem si svoje útočáky, který jsou hodně malý, takže jsem zas poslední 4dýlky jen trpěla.. Klasika.

Další super den byl v lesíku pod Chiefem, kde se nachází obří množství boulder šutrů... Tentokrát můj oblíbený směr lezení... Už to byl můj poslední lezecký den - 7.den lezení bez jediného dne pauzy. Myslela jsem, že už mi lokty vyletí do vesmíru, ale ještě jsem si chtěla užít poslední den na plno. Bouldrovali jsme v naší bandě - já, bratři a Gemma s Aličkem. Zase neuvěřitelná prča.. Našli jsme si sektor v lese kousek od DREAMCATCHERU - kdo ví tak ví... Kiwáci postupně odpadli i s Jeromem, takže jsme s Nielsem zůstali ve dvou a lezli jsme až do totálního sebezničení. Pokoušeli jsme jeden boulder z Top 100 po malých lištách a když padáš tak nejdřív trefíš strom a pak teprve bouldermatku.. Zasekli jsme se tam tak minimálně na hoďku a Niels to úplně posledním pokusem dal.. Neuvěřitelný!! Ze skal jsme odcházeli pěkně pozdě :).

Trojka k pohledání

Alíček si bouldering opravdu zamiloval

Selfíčko s Jeromem :D

Krásné 7A

Alíček v 7A, taky ho dal!!

Večer jsme se sešli všichni na parkovišti, kde mě čekala hostina na rozloučenou - Kyle ( další kiwi ) připravili hostinu s hamburgerama jako goodbye momo.. Příjemný večírek s milými lidmi, oblohou plnou hvězd, kanystrem červenýho vína, hudbou a spoustou srandovních historek... Tenhle zájezd mi hodně dal! Dalo by se říct, že jsem takhle jela poprvé někam sama a většinu času strávila jen s cizincema. Rozhodně to mělo něco do sebe, na chvilku vypustit češtinu a všechny starosti hodit za hlavu!
Díky Kukymu za cestu tam a zpátky! Taky jsme si to užili s jeho novou károu!

S Kukynem na cestě zpátky

A dál jsem vám slíbila, že napíšu později o tom svým autě...
Moje super rodinka se rozhodla, že zamnou dorazí a podnikneme spolu nějaký lezecký trip tady po Kanadě a USA!!! Takže jsem začala řešit situaci auto. Že bych asi měla nějaký pořídit, protože vlakem by se asi těžko jelo někam lízt nebo bouldrovat :P. Sledovala jsem nabídky v Canmore, Banffu a Calgary, Nakonec se objevil můj favorit.. Hned první inzerát na který jsem vlastně napsala.. Chevrolet Venture. Paní mi hned volala a domluvily jsme se, že přijedu a můžu se na auto podívat ze zájemců jako první. Monča - kámoška co taky bydlí v Canmore, měla ten den zrovna volno tak byla moc hodná a svezla mě do Calgary. Ještě jsem se domluvila s jedním automechanikem, který šel na prohlídku auta semnou, protože těm autům rozumím asi jako koza petrželi. Auto se nám všem líbilo, žádná vada v motoru, jen něco málo vyměnit, trošku rez se spodu, ale jinak cajk...  Podařilo se mi ukecat i nižší cenu a auto bylo moje!! Jenže tím všechna sranda teprve začala! Nejdřív auto pojistit pak teprve jen na registraci a pak teprve můžeš řídit domů. Monča zkoušela obvolávat asi 8 různých pojišťovacích společností, že potřebujeme pojistku teď hned jinak neodvezeme auto... Všude byl nějaký problém, buď můj český  a mezinárodní řidičák a nebo, že dneska už to nepůjde max zítra. Nakonec se nám to u jedný pojišťovny zadařilo, ale byly to nervy... 3hodiny telefonování. Díky Mončo a Anet za trpělivost! Takže pak hurá registrace, kde jsem vyplajzla taky pár papírovek a hurá řídit ten můj novej Momocar domů do Canmoreeeee........

MomoCar!!!

Krásy Canmore

Ze dne 150 let Kanada

Dnešní double rainbow 

Jinak mám teď nějaké lezecké plány tady v okolí Canmore, jestli všechno vyjde bude další report. Mějte se krásně a chybíte mi !! :)

Pracovní léto a trocha objevování na Severu

Během našeho žití v Ostravě jsme se s Adamem dohadovali ohledně naší budoucnosti co a jak, kde kdy a proč.. Chtěli jsme jet někam do zahraničí, ale zároveň jsme potřebovali vydělat i nějaký ty peňaze aby jsme si to mohli užít. Rozhodnutí tedy padnlo na výjezd do zahraničí s možností si vydělat. Adamova ségra Bára byla loňi ve Švédsku sázet stromky a tak nás doporučila
a začátkem května jsme vyrazili.
Měli jsme zařízené super ubytko u jezera nedaleko  města Östersund (biatlonoví fanoušci vědí). S Adamem jsme měli sami pro sebe celý jeden apartmán takže pohodička. Vedle nás bydleli kluci - další pracovní síla, sázeči a prořezávači.
Naše pracovní akce probíhala tak, že jsme ráno museli naložit zalité stromky do auta a v 8:00 jsme vyrazili na určenou plochu, kde jsme sázeli do vyčerpání sil.
Museli jsme s sebou mít samozřejmě pomůcky bez kterých by to nešlo a to: pottiputku- neboli sázečku, nůši na stromky- klec na zádech ve které jsme si na určité místo donesli boxy se stromkama, pás kolem pasu, kde byly dva háčky na uchycení boxů se stromkama. Boxy se rozlišovali na dva typy a to powerpoty (obsah cca 122 ks stromků) a jackpoty (obsah cca 63 ks stromků), dále jsme museli mít pořádnou obuv, která vydrží pořádný zápřah (u mě vyhrály Saltic Granit, které vydržely celou dobu nepromoknout a podrážka držela jak z oceli). Nezbytnou součástí byl i nepromokavý oblek a pracovní rukavice.
Takhle jsme pracovali každý den kromě neděle a pondělí kdy jsme jezdili na nákupy. Ze začátku jsme i lezli po místních oblastech, ale pak už jsme museli jen restovat. Práce to byla fyzicky náročná, ale naprosto skvělá, hlavně v tom, že byl člověk většinu dne sám v přírodě a s MP3 v uších.
Celkem jsme ve Švédsku pracovali 2 a půl měsíce. Po odpracované dřině jsme s Adamem pokračovali dál na vytoužený sever.
Cílem byly Lofoty, Flatanger a Hell. Cestou na Lofoty jsme se stavovali v národním parku Švédska - Abisko. Zde jsme přespali a druhý den vrazili na trek. Pěkný výlet, akorát počasí moc nevyšlo.
Po dlouhé cestě přes polární kruh jsme dorazili nakonec na Lofoty. Pro turisty ráj. Nádherná krajina, čistá, s povoleným kempováním kdekoliv aniž by to tam pak vypadalo jak na skládce. Prostě nádhera.
Koupili jsme si průvodce na bouldry, který letos vyšel a jezdili jsme objevovat šutry. Mezi boulderingem jsme si to zpestřili i pro nás novým stylem lezení a to po vlastním...
Začínali jsme na jendo délkach a bylo to naprosto boží. Po mé první vytažené jednodélce po vlastním jsem měla radost jak kdybych vylezla jednu ze svých nejtěžších cest. Nakonec jsme si troufli i na vícedlku, kde jsme to přežili ve zdraví a naprosto si ji užili. Ne vrcholku nás čekal nádherný výhled na Lofoty a na místní městečko Henningsvær. Před koncem našeho výletu na Lofotech jsme si to tam projeli s guidem i na kajakách a to bylo taky naprosto famózní.
Z Lofot jsme se přesunuli zase směrem na jih, tentokrát do naší již známé oblasti Flatanger. Naše obavy, jestli budeme mít vůbec co lézt když už jsme si tam loni vylezli co šlo, a letos jsme místo trénovaní na lezení sázeli stromky, byly na místě. Vylezli jsme si tam znovu cesty co loni akorát letos jsme si přidali pár krásných 7a,7a plus a 7b na OS a flash.
Po návštěvě Flatangeru jsme se jeli podívat do jediné norské pískovcové oblasti Ekne. Od této oblasti jsme toho teda čekali víc. Naše písky jsou oproti těm norským jako ráj. Skály v Ekne tvořily chyty ve tvaru kostek a divnochytů- trošku jak na Krkavce, ale krajina to zachraňovala :).
A jak se říká na konec to nejlepší- Hell.
Do oblasti Hell jsem chtěla jen já, ale Adam mi chtěl udělat radost, tak jsme tam na poslední dva dny našeho tripu jeli. První den jsem dala přes 10 cest a druhý den jsme ještě něco polezli a vyrazili směr Švédsko.
Stavili jsme se ještě za klukama z práce (prořezávači pracujou dýl než sázeči), dali poslední pařbu, vzali jsme si pracovní věci, které jsme si tam nechali a vyrazili směrem domů na trajekt.
Tento letní pracovní trip se mi hodně líbil. Objevili jsme něco nového, ,,naučila,, jsem se chytat ryby, vyzkoušela jsme si lezení po vlastním, vyzkoušela jsem si i sešít stehama ránu, poznala nový kamarády a nakonec dostala nový mazlíčky - pískomily (Gin a Tonic).

šití

Jarní bouldering na laně

Začíná jaro a s ním přichází konečně i teplejší počasí. Na velikonoce máme celá rodina volno, takže hurá vyrazit někam do skal.
V plánu máme boudering, že by konečně ten Fontáč, když tam naši ještě nebyli nebo Chironico, kde jsem taky já už dlouho nebyla? Týden před odjezdem neustále ,,čekujeme,, počasí a nadšení zrovna dvakrát nejsme. Jak na Chíro tak na Font hlásí zimu a déšť..Koukáme i na další oblasti a nejlíp hlásí na Arco. Luba s mamkou měli jasno, pojedem tam kde bude nejlíp. Trošku se mi protočily panenky, že zrovna lano, když celou zimu bouldrujem, ale co už... V Arcu jsem byla naposledy asi před 10ti lety, tak si to ráda zopakuju.
Sbalili jsme potřebný vercajk do tranďáku a v pátek odpoledne vyrazili. Bohužel jen vyrazili...
V Nýřanech na benzínce jsme natankovali, ale když chtěl Luba nastartovat, tak auto nic.. Odtlačily jsme ho s mamkou na vedlejší parkáč a čekali co Luba řekne. (Nedávno si naši nechali tranďáka opravit, takže měl novou autobaterii i alternátor). Po konzultaci s našim strejdou (automechanikem) jsme jeli do Plzně koupit novou autobaterii - po tom co jsme díky cizímu pánovi nastartovali přes kabely. Koupili jsme baterii a čekali jestli se bude dobíjet. Světýlko, z testru na baterku svítilo, že nabíjí tak jsme se opět vydali směr hranice. Byla už tma a říkali jsme si, že za hranicema zastavíme a zkusíme opět jestli se nabíjí. Jenže už po cestě bylo vidět, že světla nějak míň svítí, což nám naznačilo, že je asi něco špatně. Na začátku Německa jsme znovu testovali baterku a výsledek byl, že alternátor je asi v hájí, protože ani ta nová baterka se nenabíjela...Dilema jet, či nejet dopadlo nakonec tak, že jsme se ještě v noci vraceli zpátky domů.
Ráno jsme řešili co a jak. Měli jsme v záloze ještě mamky auto (Galaxy) a doma se nám být nechtělo.
Naše chuť vyrazit na zájezd vytrvala a tak jsme přebalili věci  a vyrazili do Arca s mamčinou károu. Má o dost silnější motor než náš tranďáček, takže si Luba řízení užíval a večer už jsme vegetili v San Siru na parkovišti.

S Šímou na výletě :)

Ráno jsme se probudili do krásného slunečného počasí a vybrali si na rozlez oblast Nago. Na rozlez jsme si s mamkou daly nějakou krutopřísnou spáru za 5c, kde jsem měla nateklo i přes to, že jsem tam visela za žáby. Mamka v tom vypadala snad ještě hůř, ale daly jsme to :). Pak jsme si daly ještě asi 5 cest a šli jsme totálně strhaní ze skal.

Oja Nago

Večer na parkoviště přijela milá návštěva- Majklovci s dětma a Monrou, kterýho jsme neviděli už nějaký ten pátek.
Druhý den, jsme chtěli prozkoumat oblast Grottosauro, ale bohužel jsme ji nenašli, tak jsme šli do klasiky Massone. Co vám budu povídat. Byl to totální masakr. Boj v 6b,7a, ale největší v 6c+ poslední cestě na OS. Tak nateklo pod řetězem jsem snad nikdy neměla, ale bylo to super.. Ruce mě pak bolely ještě asi 2 hodiny :D. Luba si vylezl I buoni cattivi 7c a vedle v Sangitu bojoval Majkl s Monrouem jak o život.
Další den jsme měli zasloužený rest. Jeli jsme do Zoo campu na sprchu a pak jsme si udělali příjemné odpoledne v Arcu na zmrzlině a výletě na hrad. Večer nás čekala oslava mých 24. narozenin. Mamka udělala dva dorty, protože pojídačů bylo hodně. Nachystali jsme šampusy a oslava mohla začít. Bylo to moc pěkný večer v přítomnosti super lidí, se zábavou ve formě hry Aktivity a 3. lahví vypitého šampáňa. Už se tešim zase za rok na další oslavu :P.

Narozeninový presenty

Pařba jak má být

Večerní aktivity 

Den poté jsme šli zalízt do San Sira. S Lubou jsme si vybrali na rozlez Regan Boia 6b+, nečekaně pekelný 6b+ :D .. Pak jsem si vybrala Jerome 7b, kde jsem si načárkovala všechno co bere a na druhej to dala. Pak jsme lezli ještě nějaké cesty, ale za zmínku stojí Charlot 7b+. Poslední cesta co jsme si se Zuzkou vybraly. Cesta byla krátká, ale o to víc úderná. Nešel mi tam pořádně jeden krok, nevim jestli to bylo vyčerpáním nebo nedostatkem kůže..Každopádně Zuza to poslala jak nic, ale nejvíc mě pobavilo představení Monroua. Už v nálezu do prvních chytů jsem myslela, že puknu smíchy a celý se mě to drželo až do doby než cvaknul řetěz.. Je vidět, že už má  Marilyn něco z herecké kariéry za sebou  :). Večer, proběhl opět ve znamení Aktivit, ale z předešlého večera jsme byli nejací mrtví. V neděli (náš poslední den výjezdu) jsme zvolili oblast Calvario, nedaleko hradu, kde jsme byli o restu. Pěkná oblast, ale mraky lidí. Počasí bylo jak před bouřkou, ale i tak jsme si pěkně zalezli. Na rozelez 6c+ kolmice, kde jsem se nastačila divit. Bouldry jak blázen - skoky po jebkách bez nohou ? Hm.. na rozelz dost hustý. Pak jsem šla zkusit na flash po Lubovi 7a. Bohužel jsem spadla těsně před výlezem, ale rozhodně krásnější cesta než předešlá. Druhým pokusem už 7a padlo.

7a v Calvariu

Oja s legendou

 Na dolez jsme si daly s mamkou 6b+ zase v kolmici a čekalo mě něco podobného jako při rozlezu..
Po dobití vrcholu, jsme se rozhodli pro odjezd. Byli jsme všichni už unavení a měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu domů. Vůbec se mi nechtělo domů ze skal a od naší party.. Ale co už, návrat do reality je vždycky blbej.
Tak snad zas někdy Arco ;-)

Na chvilku OSTRAVAČKOU

Jak se dalo očekávat....
Adam letos v zimě dodělává školu a já končím ve Vrchlabí v práci. Všechno do sebe zapadá. Po 3 a půl letech spolu začneme konečně bydlet pod jednou střechou v ostravském domečku.
Adam úspěšně odstátnicoval a stal se z něj promovaný inženýr stavební fakulty v Brně.
Já mezitím podala výpověď v nemocnici a a domluvila si práci v Ostravě. (Dělám teď na super bouldrovce Tendon Blok u Gendovců, kde jsou super lidi, parťáci, lezci, kamarádi.. Adam začal makat v oboru a dělá statika v jedné firmě).
Začátkem února tedy začalo velké stěhování. Vzala jsem si pár ,,nezbytných,, věcí z Vrchlabí a postupně je dovážela do Ostravy.

S Inženýrem Fialou

Než jsem se zde pořádně zabydlela proběhly dva boulderové závody, kde jsem nemohla chybět!
První závody proběhly  v Peci pod Sněžkou, které pořádal Kuba Rak. Super akce na menší bouldrovce. Kuba stavěl bouldry sám takže klobouk dolů, protože bouldry byly super a všichni si perfektně zalezli (tělo mě pak bolelo asi dva dny). Oja lezl v dámské kategorii, takže mi vyfouknul 1.místo. Vystačila jsem si s 2.m a mamka s Lenuli byly 3. Z chlapů vyhrál Honza Zíma.
Druhé závody se konaly v Ádru a pořádal je Mája. Rozhodně se jednalo o jednu z nejlepších boulder akcí. Takový menší Mejcup :P. Bouldry stavěl  Andrejko Chrastina s Jirousem a Smolkem. Kvalifikace byla super a finále též. Přijelo spoustu fajn lidí. Zalezli jsme si vždycky jak bandička někde ve skalách. Simča Ulmonová vždycky někdě řvala jak venku na pořádnejch boulderch, takže zábava byla veliká :). Večer se konala afterparty v Kalírně se super kapelkou, parádní akcička...
Výsledky: baby 1.Simča, 2. Leňulí F, 3.já a pak mamka a Oja. Chlapy vyhrál Novajka, druhý byl neuvěřitelně silný slovák a 3. Ondra.

Kvalda Adr

stěnka v Adru

                       

Když jsme s Adamem vše zařídili a nastěhovali se do dolního patra domku u Adamových rodičů přijela na návštěvu delegace z Vrchlabí - MAMKA + OJA. Měli jsme plán co kde a kdy navštívit.
Nejvíc se nám líbilo asi v ostravské ZOO. Vyšlo nám zrovna pěkné počasí, které připomínalo spíše jaro než zimu. Zvířátka byla vylezlá a jarní počasí v nich vyvolávalo sbližující se touhy, tak bylo aspoň na co koukat :D.
Dále jsme byli v Krásno Polském planetáriu. Dozvěděli jsme se kolik je souhvězdí, jak vypadá obloha v Africe a jinde. Zajímavé a krásné, škoda, že nám nevyšlo lepší počasí abychom mohli pozorovat oblohu dalekohledem.
Mezitím co jsem byla v práci mamka s Ojou navštívili Velký svět techniky, ze kterého byl Oja také moc nadšený. Pak nesměl chybět společný trénink a nakonec mamky první návštěva IKEI. Každý kdo byl poprvé v IKEI asi ví o čem mluvím.. Málem nestihli s Ojou vlak domů :D.

ZOO Ostrava

Jak jsem psala výše - chodíme s Adamem oba do práce, a baví nás to.
Já jsem na bouldrovce absolutně šťastná. Mám skvělé tréninkové možnosti a čas sama na sebe, což jsem v předchozí práci rozhodně neměla.
Adama to v práci také baví (aspoň myslím) dělá co dělat vždycky chtěl a co studoval.

Tento týden jsme si udělali na chvilku volno a vyjeli jsme do Alp ke GrossGlockneru. 3 denní lyžovačka se super lidmi. Sice to počasí mohlo vyjít líp, ale i tak to bylo super. Adam crossil freeride na skialpech a ja na prkně.Všechno jsme přežili bez úrazu a to byl i náš hlavní cíl :D.

V kabince bylo nejlepší počasí

Takže si tady teď s Adamem vesele bydlíme v Ově a žádáme o víza do Kanady a na Nový Zéland. Uvidíme jak nám co dopadne.. V záloze máme spoustu jiných plánů.

Fontáč ve znamení Petráče a Sněžníku

V práci se mi podařilo dostat dovolenou na dvanáct dní. Mamce taky a Adam se ze školy uvolnil sám. V plánu jsme měli Fontáč a konečně pořádný bouldering. Mamka s Ojou ve Fontáči nikdy nebyli ( ani teda Luba, ale ten teď o volnu vůbec nemůže přemýšlet, protože dře v práci jak ukrajinec ), tak se moc těšili.
Nakoupili jsme zásoby, nabalili auto a vyrazili s Ojou a mamkou směr Choceň na závody MČR mládeže, kde máme sraz s Adamem a po závodech cestu protáhnem do Francie. Plán super, ale ne vždy všechno klapne jak má. Z klasické cesty autem se stal hororový zážitek. Začalo to u vesnice Stéblová kde se mi u našeho tranďáku z ničehonic vypl motor při vjezdu na žel.přejezd a jen tak tak nám to dalo aby jsme nezůstali stát na přejezdu. Voláme Lubovi co se děje a co máme dělat.. No nic moc jsme nevyřešili, nastartovat šlo tak jsme jeli dál. V HK jsme se jen tak tak vyhnuli bouračce, což byl další emocionální zážitek, další nás čekal  na křižovatce, kde se mi tentokrát vypnul motor a s ním i posilovač řízení při zatáčení, jen tak tak jsme se vyhnuli svodidlům a nezpůsobyli žádnou škodu, to už mi skoro stály vlasy hrůzou, ale už jsme byli kousek od Chocně tak jsme jeli dál. Tentokrát nám motor chcípnul na přejezdu a nešlo ani nastartovat.. Mamka vyskočila z auta začala tlačit a motor se zas rozjel. Po dojetí k hale do Chocně jsem se nezmohla na nic jiného než pláč jak ze stresu tak radosti, že jsme všichni živí a zdraví.
Oja závodil a my řešili co s autem, už jsem si za volant sednout nechtěla. Sháněli jsme automechanika, který se nám na to podívá popřípadě opraví co je špatně, abysme mohli vyrazit do Fontu. Tentokrát při nás štěstí nestálo. Oja byl na závodech 3. a to, že to bylo bůhvíjak. Místo Fontu jsme večer jeli domů odtahovkou.
Další den jsme seděli doma a dali poradu co a jak, byl víkend takže na auto se nám někdo podívá až v pondělí. Rozhodli jsme se tedy vyrazit tady po Čechách na bouldry s našim druhým autem (Berlingem).
Ještě ten den jsme vyrazil aspoň na Ostaš, kde bylo docela mokro.

Kouzelný zelí 7A

Zkoušela jsem Save your body 7C, ale zatím jsem na to asi moc slabá. Každopádně Adam to dal a shodil si to na 7A. Pak jsme vedle s mamkou zkoušely Kouzelný zelí 7A, které jsme obě daly. Pak jsme se šli podívat na bludičku, která byla taky trošku zavlhlá. Šli jsme se ještě podívat na Radiátor, kde jsme s mamkou daly Danyho parťáky 7B, krásný boulder, ale za každý centimentr na víc bych byla jen ráda.V úterý jsme vyjeli směr Petrohrad. První den jsme zvolili oblast, pro nás novou -Žihle. Cesta k šutrům byla docela dlouhá, ale zalezli jsme pěkně. K autu jsme se vraceli až za tmy. Oja dal ten den 7B+ a 7C. Adam 7B,7C a dokonce i jedno 8A - Cecky samou loknu měla, mamka dala 7B, 7B+ a k tomu ještě 7C 120 Přes Prsa, 200 V Pase na 2.pokus. Já jsem dala 7B+ a 7C 120 Přes Prsa, 200 V Pase na OS!!!! Nástup z oblin a hejbej se jak můžeš.

Srandičky na Žihli

Druhý den jsme byli na Vlčáku kde jsem měla z minulé návštěvy rozdělaný boulder Pláč 7C/C+. Dala jsem pár pokusů a aniž bych to čekala jeden i přelezový :). Oja si tam mezitím dal nějaký ultrakvak Vlčí řev 7B+ a pokračovali jsme dál na Vyhlídkovou skálu.

Pláč 7C/C+

Vlčí řev 7B+

Adam tady má projekt Magické oko 7C+, které tentorát nepouští a mamka si rozlezla Vzdor 7C. Oja si přelezl Levej 7B a rozlezl Špekmena 8A. Mě už se do Špekmena nechtělo kvůli bolavým prstům. Věděli jsme, že se sem ještě během našich dnů volna vrátíme.
Po jednodenním restu doma jsem zvolili sever. Nejdřív jsme byli na Modříně. Nejvíc se mi tam asi líbil bouldr Čermyho návrat 7C. S Ojou jsme se v tom celkem dobře hejbali , ale nakonec ho vylezl jen Adam.

Čermyho návrat 7C

Lezli jsme jeden bouldr za druhým až jsme zase zatměli a Oja s Adamem zkoušeli Fox racing 7C za svitu čelovek. Adam to ještě dal, ale Oja už byl KO. Večer jsme si udělali příjemný večer u ohýnku a druhý den Sněžník.

Bouldering s čelovkama

 Na Sněžníku svítilo krásně slunko, jen vítr kazil podzimní idilku. Potkali jsme hrozně moc známých i neznámých, prostě super počásko. Adam šel zkoušet Fixuj jako Graham 8A zatímco my jsme se rozhýbávali na tělocvičně. Pak přišel Adam, že bouldr vylezl s jednou bouldermatkou a bez chytače (blázen). Pak jsme spolu vyrazili hledat boulder Panel, ale neúspěšně. Vrátili jsme se zpět a vyrazili na Sněhuláka. Tady jsme si ten den asi nejlépe zalezla - dva krásné bouldry jeden 7A a jeden 7A+. Oja mezitím pokusoval Levé Dírky 7C, které tam i poslal !! Hustě on, když si vzpomenu jak sem se v tom trápila :D.

7A na Sněhulákovi

Levý dírky 7C

Večer přejíždíme do Zákup, kde nás čeká oslava bratránkových 10. narozenin a ráno hurá do Aquapalace Praha.

Mimoň pááárty :)

Nový člen rodiny

Do Aquapalce jezdíme jendou za rok a letos to je naše 3.návštěva. Kluci řádili na tobogánech o stošest. Mě se nejvíc líbilo v saunovém světě. Přeci jen jsem byla vymrzlá z těch dnů na bouldrech tak jsme užívali tepla. Večer po koupání jsme se vydali ještě do kina na Hotel Transilvánie 2. Super animák, doporučuju. Na Černým mostě nás Adam opustil a vyrazil směr Brno do školy, my jsme nažhavili opravenou káru a vyrazili na poslední den na Petráč.

Naše zbylá CREW

Malej monstr právě přelezl svoje první 8A!!!!

Ráno nás probudila mega kosa a námraza byla i vevnitř v autě na okýnkách. Snídani jsme dali na slunku a šli jsme se rozlézt na Větrnou hůrku, pak jsme se přesunuli k restům z minula. Mamka svůj rest Vzdor 7C poslala jak nic a Oja ani nemluvim. Špekmen jeho první 8A padlo skoro hned :) Takže úspěch a radost obrovská!!!! Všichni byli spokojení a mohli jsme s klidem v duši vyrazit domů, kde nás teď čeká trénink a práce.