Tak a je to tu!! Neuvěřitelné se stalo uvěřitelným!! Rodina Mázlovic se vydala na cestu do světa! O tom, že by mě naši chtěli navštívit v Kanadě jsme spekulovali dlouho, ale spíše jen jako o snu a přání než realitě. Naši přeci jen dělají zaměstnání kde jsou oba neustále žádaní a že by přijel i Oja bylo už úplne z cesty! ALE s mamkou jsme si neustále volaly, co a jak, a že to prostě v práci zkusí, jinak dá klidně výpověď a Luba, že jako stopro dovolenou nedostane, protože je přeci ten náčelník a blablabla... Prostě mi mamka jednoho dne zavolala, hele tak máme všichni volno od půlky září do půlky října! Wow tak jo no! O volno jsem si taky zažádala a bylo!Nemohla jsem se dočkat! Naplánovala jsem nám cestu kam všude pojedeme a kolik kde budeme dní aby nám to hezky vyšlo, ale když si člověk všechno naplánuje většinou to dopadne stejně úplně jinak :).
Takže naši přiletěli 17.9. na letiště do Calgary. Byla jsem na ně moc hrdá, protože ještě nikdy sami nikam neletěli, ale zvládli to na jedničku! První dny jsme strávili v Canmore a okolí.Vybrala jsem svoje dvě oblíbené oblasti Acephále a Look out a tam jsem naše vzala. Už teda nebylo zrovna nejteplejší počasí, ale když chce člověk lézt tak to vždycky jde. Je teda pravda, že na Acephále bylo tak max 6 stupňů a chyty byly jak z mrazáku. Druhý den jsme vyrazili na Look out, kde aspoň malinko svítilo sluníčko, ale jinak byla zima stejná. Jediné co nám pomohlo od zmrzlých prstů byli kamínky v maglajzáku, které jsme si nahřály u ohně. Na Look outu jsme se sešli pěkná banda, myslím, že tato oblast ještě tak velkou grupu čechů nazažila, celkem nás tam bylo 9 plus pes. Našim se tam moc líbilo a mě se podařilo vylézt krásné a nesnesitelně vytrvalostní 5.12b.
Naši další zastávku jsme si udělali ve SQUAMISHI. Já jsem se tam těšila moc, protože jsem se do Squamishe zamilovala už v létě! Plán byl zůstat tu dva max 4 dny a pak posun dál, ale jak už to znáte ach ty plány... nakonec jsme ve Squamishi zkejsli 8dní. Našim se tam taky moc zalíbilo, prostě sportovní lezení, bouldry a lezení po vlastním co víc si přát! Potkali jsme tu samozřejmě mraky super lidí, se kterými jsme trávili skoro každý večer za doprovodu kytary a ohně. Našla jsem si i parťačku - Terku na lezení, která je tak trošku prdlá jak já, takže úplná ideálka! S našima jsme lezli všechno co se dalo a na co byla síla. Díky Lubovi, kterému veřím ve všech směrech jsem se i odhodlala do lezení po vlastním. Sice jsem lezla jen samé lehčí, ale není 10 jako 10. Někde jsem se pěkně vybála, zpotila a jednou málem i rozbrečela :). Bohužel a zároveň naštěstí jsem to ani jednou do vlastního neoprala, ale myslím si, že to časem přijde. S našima jsem si dali akorát jednu vícedélku, ale ve 4 lidech to stálo za to :) s Terkou jsem pak zkoušela svoji první spáru Mushroom, ale to uz byl jinej odvar ještě po pořádným dešti, jízda... Pak jsme si s Terkou daly i pěknou vícedélku Harpin. Daly jsme to dokonce i vkuse, tak jsem na nás byla pyšná. Párkrát jsme si s našima byli i zabouldrovat, ale síla nikde :D. S mamkou jsme daly nejvíc V4. Oja myslím V7, ale nejsem si tím jistá a Luba dal pár V9. Takže jsme si moc zastávku ve Squamishi užili a rozhodli jsme se pokračovat dál, konečně do USA!
Vyrazili jsme na večer smer Smith Rock. Po doporučení ostatních jsme se snažili sníst co nejvíce jídla,aby nám náhodou něco nevyhodili. Takže asi po třech banánech jednom jablku a třech chlebech jsem předávala na hranicích pasy. Američani na hranicích byli docela ostří, ale tak to má asi být a nakonec nás bez jakékoliv prohlídky pustili. Byli jsme šťastní, že to šlo tak hladce a jupí dál. Amerika je přeci jen někde jinde to všichni vědí, ale nás to stejně v některých ohledech překvapilo.. Jako třeba rychlost místo v km/h byla v milích a nebo, že místo litrů se tankovalo v galonech, ale tak přišli jsme na to a to bylo hlavní.Prvni noc jsme stravili nekde za Seattlem u kostela, ale rano nas cekalo nemile prekvapeni.. Nenastartovala jsem autak. Po ceste vecer jsme citili smrad jak z pukavce a rikali jsme si, boze ten Seattle je nechutne smradlave mesto, jak naka stoka, hnus. Jenze to nebyl Seattle, ale moje autobaterie. No nic, shanela jsem nekoho kdo by mel startovaci kabely. Nasla jsem nejakeho zahradnika, ktery mi auto nastartoval a jeli jsme shanet autoservis. Ten jsme nasli hned, ale pani nam neochotne rekla, ze se nam na auto muze nekdo podivat v pondeli a my meli patek. Hodila jsem smutny oci a kolem prochazel zrovna nejaky automechanik, tak se me zdvorile zeptal co mam s autem a ze jestli chci tak se na to mrkne. No autobaterie byla vymenena behem 20min a pani jsem sla s usmevem zaplatit. Zbytek cesty do Smith Rock probehl bez problemu a vecer uz jsme si v kempu otevreli mistniho lahvace. Uff jaka uleva byt uz tu.Dalsi den jsme vyrazili do terenu. Krajina naprosto bozi, nadhera, skoro jako raj i kdyz jak vlastne vypada raj? Proste to tam bylo krasne. Zacali jsme busit hned nekde u kraje. Skala krasne barevna, ale charakter cest uz tak amazing nebyl. Hodne oklouzanych stupu, chytu a prvni bolt obvykle v 5ti a vice metrech. No podarilo se mi s Lubou bouchnout hned 5.12b a mohli jsme jit s klidnym svedomim chillovat do campu. Lezli jsme vzdycky dva dny a pak jeden den volno, takova ta klasika. Jinak o Cechy opet nebylo nouze, chvilku s nama byl Peeto s Pidalkou a pak Neta a Petikaca, takze o srandu nebyla nouze. Po vecerech jsme si delali vzdy ohen z nasbiraneho drivi z lesa a nekdy jsme si i opekli pekne mastnyho burtika nebo masicko. Jeden lezecky den, vlastne ten posledni jsme ve skalach potkali lezecke hvezdy Annu Stohr a jejiho pritele Killiana Fischhubera. Znala jsem je jen z lezeckych videi, tak jsem se ostychala za nima jit a jen tak se zacit bavit. Ale stud jsem prekonala a par vet probehlo :). Moc sympaticka dvojka. Oja se tam pred nima predvadel a poslal 5.12b na flash, s brutalnim zaverecnym skokem, tak Killi s Annou jen nechapave zirali a pak Oja dostal pochvalu i od samotnych mistru. Ze Smith Rock jsme chteli vyrazit taky po par dnech, ale nakonec jsme se zdrzeli dele nez bylo v planu - opet :).. Nasi se tedy rozhodli, ze do Yosemite uz to je zbytecna zajizdka, kdyz nemame dostatek casu. Rozhodli jsme se tedy vratit do meho milovaneho Squamishe.
Ja jsem se opet trosku obavala prestupu pres hranice, ale nakonec vsechno cajk. Ve Vancouveru jsme si skocili do bazenu a hura do Squamishe. Prsty uz nas svrbely jak touzily po sparach a friendech.Nasledujici den jsme se pustili zase do lezeni. Zacali jsme v Murrin parku na nejakych sportovkach, protoze jsme byli z cesty utahani. Ja projektovala cestu - svoji typickou klasu 5.12b. Oja to sel lezt po me kdyz jsem si tam nacvakala presa a samozrejmne to lumpik vylezl hned na flash. Ja jsem se v tom chvilku potrapila, ale nakonec to padlo taky. Vecer jsme meli sraz s Terkou a klukama, kteri mezitim zdolali Garibaldiho. Takze zase paradni vecir s ohynkem a prijemnou atmosferou. Dalsi den jsme si sli zalezt do Smoke Bluffs, konecne zas lezeni po vlastnim. Vylezla jsem si peknou sparku za 10b a pak nejaky brutalni rajbas taky za 10b, odpoledne aby vsichni uspokojili sve touhy jsme sli jeste pod Chiefa na bouldry. Luba tam poslal nejake 7C takze nalada dobra. Dalsi den byl rest a poradna davka mistniho deste. Takze jsme se rozhodli pro misti bazen. Jenze rest moc nedopadl, na strope meli v bazenu pridelany zebrik s lanama a tak jsme se zeptali jestli nam ho nemuzou spustit... Coz znamenalo zavody s Ojou ve splhu a v lezeni :D. Z bazenu jsem odchazela pekne rozbita.
Nasledujici den prselo opet a zacala byt pekna zima, tak jsme lezli uz jen s Lubou v Cheakamusu. Luba dal 5.13a a vyrazili jsme zase smer Canmore. V Canmore jsme si jeste uzili par spolecnych krasnych dni a pak nastal den D, kdy jsem musela nase odvezt s bolavym srdcem na letiste. No a tak nas vylet skoncil. Bylo to moc fajn, ale mohlo to byt delsi.... Moc nasim dekuju, ze zamnou prijeli a mohli jsme spolu stravit paradni mesic plny super zazitku.
Na zaver tohohle clanku, jeste napisu mensi zajimavost, ze po odjedzdu nasich jsem se odstehovala z Canmore. Prvni 3dny jsem stravila u Jerouse ve Vancouveru, cimz mu moc dekuju. Potkala jsem se i se starou dobrou kamaradkou Mirkou, ktera driv zila taky v Canmore.
V patek prijel do Squamishe jeste Neta s Petikacou, kterou mi tu na vikend nechal. Tak jsme si s holkama paradne uzily vikend plny slunicka a lezeni. Na halloweena jsme si udelali ohen na nasem klasickem mistecku i s Pavlem a Jeremiasem, kteri prijeli na vikend zalezt a bylo to vsechno moc fajn. Petikaca dneska bohuzel uz odletela do CR, ale i tak jsem moc rada, ze se dalsi super clovek objevil v mem zivote.
Tak jo, to je ted zatim vse. Ziju a s dalsi info snad brzy. Mejte se vsichni krasne a vite co, chybite mi :)
PS: Jestli jste si mysleli, ze jsem trosku tele, tak mate pravdu, ale za to ze mi nekde chybi hacky a carky jako treba v cele druhe pulce clanku, tak za to vazne nemuzu... Zbytek clanku jsem dopisovala ve Squamishi v knihovne a nemaji tu ceskou klavesnici, jen aby bylo jasno ... tak cuuuuuuus
