Letem, světem

Koukám, že poslední příspěvek na mém blogu je z května, což je tedy pěkná ostuda... Zkusím si vzpomenout na vše co jsem za tu dobu zažila :).

Na začátku prázdnin jsme vyrazili s Adamem a jeho rodinkou na nelezecký výjezd do Chorvatska- Tučepi. Byla to parádní dovolená u moře, pěkně v teploučku. Sice týden se válet a nic nedělat je celkem na mozek lezoucí, ale i tak jsem byla u moře po 2 letech ráda. Ráno jsme si zašli párkrát i zaběhat, abychom aspoň trošku spálili nějaké kalorie po obědech co nám vařila babička :).. To byl náš začátek prázdnin..

Klasická plážovka

Další výlet se konal tentokrát někam úúúúplně jinam a to na VÍCEDÉLKY do Ratikonu. Waaaaaau to bylo něco!!!

Vyrazili jsme v sestavě: Fazol, Mirek Mikuš, Adam a já. Pro nás s Adamem to byla premiéra. Ani jeden jsme na vícedélkach ještě nebyli.

Luba mě doma na žebřinách učil, jak budu sedat na štandu, přetahovat lano, jistit a prostě všechno co k tomu budu potřebovat. Jako povinnou literaturu jsem měla knížku Horolezectví, která byla, tipuju, starší než já a Luba lpěl na tom, abych si ji přečetla. V noci jsem se někdy budila celá opocená ze snů jak mam dvě lana a vůbec nevím jak jistit Adama. No nic, den D se blížil a já byla čím dál víc nervózní…

Když jsme si všichni sbalili svůj ,,vercajk“, vyjeli jsme z Ostravy směr Rakousko. Příjezdová silnička do Ratikonu, byla jak z pohádky. Úzká tak na jedno auto a vedle cesty svah jak sviňa. Po vyjetí posledních zatáček se nám naskytl neskutečně nádherný pohled na stěny. Na chvíli jsem zapomněla na strach a užívala si tu nádheru kolem. Naším kemp placem se stalo vydlážděné parkoviště s přetékajícím kanálem kravích hov**. 

Ratikon parta

Ráno jsme měli budík na 6:00, abychom stihli vůbec dojít pod skály a o něco se pokusit. 

Náš první styk s vícedélkou se jmenoval Little Joe. Asi to nebudu všechno podrobně popisovat, ale můj strach se stoupající výškou  stále narůstal. Nejhorší to vždycky bylo, když Adam volal z dálky a neviděla jsem ho, že nemůže najít další nýt. Párkrát jsem si na štandu zabrečela, zanadávala, ale i tak to bylo super. 

Dnešní cestu jsme zdolali živí a zdraví, to byl beztak nejdůležitější cíl.

První den za námi

Klasický výraz na štandu

Druhý den jsme se probudili doooost dead, njn bouldristi na stěnách, co čekat. Ráno jsme se nastartovali snídaní a hurá na další masakr den. Bohužel pro nás nebyl tak úspěšný jako ten předchozí.. Vyskytla se první chybička, kterou jsme jako nezkušení lezci udělali. Nevzali jsme si s sebou větší lezečky, takže teror s nateklýma nohama v těch malých botách nešel vydržet a po první délce jsme se rozhodli pro rest.. 

Po restu jsme vyrazili na další cestu a tou byla Kamala. Vylezli jsme ji asi po 7hodinách a bylo to no .. fajn. Hlavně ten pocit, že jsme to dokázali. A Adam, že to semnou vydržel! Tímto Ti chci Adame poděkovat, že si měl semnou pevný nervy, jsi nejlepší!!! 

Nechyběla ani romantika na vrcholu

Cestou z Ratikonu jsme se zastavili ještě v oblasti Voralpsee. Super, krásná stěna, kam bych se ještě chtěla někdy podívat. Sice jsem tam nic moc hard nevydrtila, ale bylo to super.

Voralpsee

Po tomto výjezdu byl měsíc temna… Adam chodil do práce a já musela být na povinné praxi v nemocnici…

S mamkou na praxi

Přes léto se nám stejně zdálo na bouldering moc velké teplo, tak jsme se rozhodli, že zkusíme zase to lano.

Ale vlastně, málem bych zapomněla… V srpnu jsme byli na týden ve Fontainebleau. Byl to neskutečně super pohodovej výlet. Pokusovali jsme sice lehčí bouldry, ale to je ve Fontáči úplně normální… i tak jsme si to neskutečně užili a dokonce jsme podnikli i romatický restday v Paříži. Už se těším, až zase pojedeme do Francie.

Pohodovej večer u auta

Po Fontáči jsme teda přilnuli zase k lanu a vyrazili jsme s Adámkem na 10dní do Frankenjury. Adam tu ještě nikdy nebyl, tak jsem se rozhodla, že navštívíme co nejvíc sektorů, ať ví o co přicházel. Počasí v Juře nám ale moc nepřálo. Spousta cest bylo zateklých. Já jsem si domů dovezla jednu hezkou bouldrovou 9 a Adam 9+. Z Jury jsme odjeli o 3dny dřív kvůli počasí. 

Naší další oblastí se stala Krakavka. Naši sem hodně jezdili a pořád jezdí. Mně se tam nikdy moc nelíbilo a měla jsem strach, že se tam semnou něco vylomí atd… Aleeeeee, po přelezení cesty Hematurie 7a jsem pomaloučku začala měnit názor a přehodnotila jsem Krkavku na dost dobrou tréninkovou oblast. Párkrát jsme sem zavítali a já jsem zatím přelezla : Cestu pro sebe 7b+, která si troufám říct je pro lidi menšího vzrůstu s naším bouldrem přes patu 7c… Po přelezení této cesty jsem zkusila hned tu vedlejší Full house 7c, kterou jsem též vydrtila na PP. Adam si tady taky pěkně nakrmil deníček dvěma 7c, Krakvčí matkou 8a  a Mám jednu ruku dlouhou 8a+.

Pak jsme se jednou s mamkou stavily na Panteonu, kde jsem si zkusila prolézt Tutáč Xb, měla jsem neuvěřitelnou radost, že se mi to podařilo nacvakat. Dvakrát jsem si to prolezla, ale pak už jsme musely zas frčet… Další návštěvu jsme tam byli celá rodinka i s Adamem. Potkali jsme spoustu známých, protože byl krásný slunečný den. Plotna byla rozžhavená a já ještě víc z nervozity přelezu. První pokus, bohužel pád v posledním težkém kroku, ale druhý pokus už byl perfektní- vše klaplo, jak mělo a Tutáček byl můj. Adam ho zkoušel semnou, ale bohužel si prolezl prst na krev, tak pojedeme zas někdy jindy řádit do plotny.

Plotna

O jednom víkendu v Ostravě jsme se jeli podívat do celkem nové oblasti v Súlově- Ježkov. Měli jsme zde sraz s malou Míšou a Peťou. Já jsem s Míšou pokusovala cestu La džura džura 7c a na 2. pokus jsem jí dala :) Míša též, ale až v dalším výjezdu. Adam si zde vylezl krásnou hranku Hadimrška a pak předvedl totální lezeckou show v cestě Chupacabra variant 8a (původně 8a+), kterou dal na flash… Už dlouho mě nic nedohnalo k slzám radosti, jako jeho přelez.

Tak a lezení s lanem si myslím, už stačí… Venku začíná pomalu přituhovat a podmínka se blíží. 

Vyrazili jsme s Lubou a Adamem na Sněžník, po příjezdu počasí nic moc… Mlha a vršky bouldrů pod vodou. Kluci se vrhli na boulder Depth Raid 7C a pokusovali. Já jsem nechtěla mrznout, tak jsem šla zkusit Wrong county 8A- nejsušší kámen v lese až na jednu lištu. Pokusovala jsem jeden těžký krok, který mi nešel ani v létě, ale cítila jsem se v něm trošku silnějši než minule. Nakrokovala jsem si tak celý bouldr a ejhle. První ostrý pokus a hned přelezový? Docela jsem byla zaskočená sama sebou, ale je to tak. Radost byla jak cyp. Adam dal i Depth Raid a Luba ještě za šera vylezl Fixuj jako Graham 8A! Myslím si, že super úderný výjezd :).

Wrong county 8A

Jako další boulder trip jsme dali na Petrohrad. Sem jsem se těšila celý rok! A bylo na co ! Během jednoho dne se mi podařilo přelézt dva staré skalpy... Prvním z nich byla Moje první laktace 7C+. Trvalo mi to teda dlouho… asi hodinu a půl Adam mrznul u mých pokusů. Kdybych, ale byla poslušná holka, mohla jsem to přelézt rychleji. Adam mi říkal, zkus si ještě poslední krok, nevypadá moc hezky… Jenže já zas - prosimtě, tam už se nepadá… Jenže moudřejší měl zase pravdu a já vypadla z posledního kroku. Pak mi trvalo zas udělat krok do druhé lišty, prsty už skoro naruby, nohy omrzlý, ale jupí čerte držím líštu, oblinku, hrůtek a pravačkou hurá do díry.

Adam byl na mě ten den moc hodný a šel semnou ještě k Rybníčku na druhý rest- Růžový kavalír 7C+. Ze začátku nic moc. Nešel nám nástup, ale po pár nálezech jsme to pochopili a další přelez je táááááám :) Adam nechápal a já taky ne, radost největší. Adam dal po mě taky pár nadějných pokusů, ale čeká to na něj do příště.

Tak to bylo z venkovního lezení zatím vše. Tento víkend jsme byli na mejcupu a bylo to zase jak jinak super:). S Adamem jsme tam zatím zalezli nejlíp, jak jsme mohli. Adam 10 zatraceně blízko finále a já 12, takže taky super :).