Norsko

Norsko-země plná mých oblíbených trollů

S Adámkem jsme přes zimu a jaro plánovali kam vyrazíme na léto, na dovolenou. Zvažovali jsme Francii a Norsko. Jelikož já už byla v Ceuse několikrát, tak jsem se spíše přikláněla k nějaké destinaci, kde jsme ještě oba nebyli. Jednou jsme se na Krkavce bavili o Norsku s Adamem Ondrou, který tam už nějaký ten čas strávil. Vyprávěl nám o proslulém Flatangeru a tak jsme se s Adamem postupně do Norska zamilovali a rozhodli se, že vyrazíme objevovat krásy Norska.
Vyrazili jsme začátkem srpna celkem na necelé 4 týdny. Půjčili jsme si od Fasola auto, ve Vrchlabí jsme spáchali mega obří nákup (protože ceny v Norsku jsou sice jak u nás, ale krát 3). Sbalili jsme si všechny saky paky a hurá na cestu.
Vyjížděli jsme 6.8. po oslavě Ondrových, Lubových, dědových a strejdových narozeninách. Museli jsme být v Sassnitzu na trajektu ve 22 hod, tak jsme šlapali do pedálů co to šlo a stihli jsme to s přehledem. Cesta trajektem přes noc se podopala spíše hororu než pohodové cestě za tolik peněz. Všechny sedačky v teple obsazené, takže super veget v zimě a větru venku. Po 2hodinovém mrznutí, už na mě Adam nemohl koukat, tak vzal židle z venku a vecpali jsme se do chodbičky na nejvíc rušné místo, ale lepší v teple a rachotu než v zimě!! Když jsme přežili naši první výpravu přespali jsme někde (vůbec nevim kde) ve Švédsku.

Zde jsme měli cíl navštívit oblast Granitgrottan. Tady jsem lezla spíš lehčí cesty na rozlez po dlouhé době zas s lanem :) zkoušela jsem teda i jedno 7b+, ale to jsem, jak to říct? No... zapytlila :D, ale Adam taky takže to asi zas tak trapný nebylo. Dala jsem jedno bouldrový 7a na flash,  tak jsem si náladu spravila!

Granitgrottan

Po návštěvě Granitgrottan jsme se přesunuli do Norska. Adam nám naplánoval po cestě zastávky na zajímavých místech. Jedním z nic byla návštěva starého dřevěnného kostelíku, který byl postavený v roce 1150.

Kostel Borgund Stave

Po návštěvě tohoto skvostu jsme dojeli do města Sogndal, kde jsme sháněli průvodce na místní lezeckou oblast Kvam. Průvodce jsme koupili v místním Intersportu, kde nám pan prodavač doporučil i bouldrovou oblast Briksdalen a lezeckou oblast Beachen.

Spaní u Sogndalu no.1

Spaní u Sogndalu no. 2

Ráno jsme tedy dali nějaké cesty v Kvamu, ale z mého pohledu teda hodně nic moc... Adamovi se tady líbilo, ale cesty měly chrakter - dlouhé kroky a madla, takže můj názor znova sem nejedu.
Druhý den ráno jsme se probudili do deštivého počasí, říkali jsme si nevadí, stejnak jedem autem do tý super bouldrový oblasti Briksdalen, na bouldry ten déšť tolik vadit nebude.
Samozřejmně, že než jsme se přesunuli, tak jsme asi 1000x stavěli, abysme si vyfotili, tu krásnou krajinu. Deštivé mraky vystřídalo slunce a tím zelpšilo i naší náladu.
Do Briksdalenu jsme dorazili nejak po poledni a já se nestačila divit, kde to jsme. Pár šutrů uprostřed kempu mezi stanama :D. No dobrý, tak budem za blázny vemem ty velký krabice na záda a půjdem tam mezi ty nechápající lidi, co jedí u stanu a diví se, co to přijelo za podivíny. Díky bohu, začalo zase pršet tak se diváci přesunuli někam dovnitř stanů nebo chatek. S Adamem jsme si z průvodce vyhlídli několik pěkně vypadajících bouldrů, ale realita byla trošku jinde. Mechem zarostlé bouldry, že v nich přes noc určitě bydlí místní trolíci. Našli jsme si jedno 7B+, které jakštakš šlo.. Adam ho poslal na několik pokusů a pak ještě zkoušel jendo 7B. Já jsem vybojovala nějkou 6 ku a byla jsme spokojená. Bohužel pršet nepřestalo a mech se sám neodstranil, tak jsme s rozhodli, že se půjdem podívat na místní atrakci -LEDOVEC BRIKSDALEN. Nakonec z toho byl příjmný výlet s krásným okolím všude kolem nás :).

Bouldering v Sogndalu

Ledovec Briksdalen

Druhý den jsme jeli do další doporučené oblasti tentokrát s lanem. Trošku jsem měla obavy co tu bude zas za mordor, ale musím říct, že tato oblast mě příjemně překvapila. Převislá stěna - dlouhá s impozantní strukturou skály. Tady jsme si dali s A. narozlez nějaké 7a Herlige Tider, A. OS já flash, ale oba jsme se shodli, že na 7a docela kotel. Dlouhá, vytrvalostní cesta a zároveň asi 3 hóóódně nepříjemné bouldry. Pak jsem dala za A. na flash ještě jedno 7b Ny Tid, to byl spíš můj styl. Kratší typ cesty, ale docela nátahy a madlíčka. Adam pak přidal ještě 7b+ OS a 7c OS.

Oblast Beachen

Cestou necestou

Po dni lezení jsme se na večer přesunuli dál a tentokrát jsme měli cíl - vyhlídka Dalsnibba a Geiranger fjord. Na Dalsnibbě jsme udělali pár fotek, já zas totálně zmrzla a rychle dolů do Geirangeru. Všude po cestě zelená tráva, dřevěnné domečky, no prostě pohádka hadr.

Cestou ke Geirangeru

Vyhlídka Geirangerfjord

Ráno jsme vstávali brzy, protože jsem parkovali u jakési stodoli a blokovali jsme parkovací místo pro traktor :D. Po rychlé snídani jsme vyrazili do Geirangeru, že se poptáme na kajaky a uděláme si plavbu po těch krásných vodopádech, jenže štěstí tentokrát nebylo s námi a všechny lodičky už byli zajednané. Se slzami v oku, jsme odcházeli a vyrazili jsme si užít zbytek dne na trolí stezku.
Trolí stezka- super, krásný výhled z vyhlídky, ale jako jít 100m od auta a zas někam jet, sorry nejsme žádný máčky... Rozhodli jsme se, že pokoříme aspoň horu Bispen co na nás tak krásně vyhlížela. ( Naše příprava na výstup, typická pro sportovní lezce nebo bouldristy) - A: Asi bysme si měli vzít něco na sváču ne ? M: Prosimtě vždyť jsme za chvilku zpátky, A:Ok, tak vemem aspoň litr vody, M: A roládu od babičky.... Takže taková byla naše příprava. Cesta tam trvala 2h a zpátky taky, takže litr vody oujeee měla jsem žízeň jak dostihovej kůň a roláda na vršku hory byla nejlepší odměna! Jinak cestou padaly samý super hlášky... Potkali jsme i nějaký místní pár co se vydal na tuto horu poprvé a dokonce i se svým psem.. Pecka. Super zážitek, nádhera, není víc co psát..

U jezera pod Bispenem

Pózovačka u jezera

Po výšlapu jsme zvolili přesun na bouldry, které nám doporučil Jašta5 - oblast Skiri.
Kdo nemá sebou pořádnou zásobu repelentu ať sem ani nepáchne. Večer jsme byli v zajetí komárů a ani už ten repelent na ně pomalu nepůsobil, Takže jediná obrana aspoň dvoje kalhoty, bundy a brutálně se zakuklit.
Bouldry vypadaly i byly super, ale klasa buďto jiná než v čechách a nebo jsme totální looseři. Adam vybojoval myslim jedno 7A a já jedno 6C... Vydrželi jsme tu dva dny a pak jsme se zase přesunuli dál.

6C

6C

Tentokrát jsme si vybrali oblast Hell, ale po cestě jěště nějaká ta zastávka. 1. byla u jendo z největších vodoapádů v Evropě - Mardalfossen. Docela pěkná zastávka, ale spíš už hurá na lezenení.

Adam se sochou pod vodopádem

Ještě jedna zastávka byla teda spíš nechtěná, ale když jsme si v Trondheimu chtěli koupit průvodce museli jsme čekat do 11h než otevřou, tak jsme se prošli po městě, obdivovali architekturu na vodě a koukli se na Kristiansten Fortress.

Trondheim

Po koupi průvodce jsme vyrazili do pekla! Zatim nejlepší oblast, kterou jsme v Norsku navštívili. Hezké cesty typické na Juru, kratší a údernější. K večeru sem chodila místní smetánka na rozhejbání těl po práci, asi něco, jako u nás na Panťáku. Adam tu dal myslím 2x 7c PP já jedno 7c jedno 7b na flash a dvě 7a na flash.

What the HELL? 7c

Z Hellu jsme vyrazili po dvou dnech lezeni směrem na Flatanger. Tentokrát se zastávkou u moře. Hledali jsme všude možně nějakou tu plážičku kam se bude dát zajet, ale všude v okolí měli obyvatelé chatičky a soukromí pozemeky. Už jsme to chtěli vzdát, když jsme na jeli na cestu, která vedla na parkoviště přímo k moři. Super ideální plácek se sprchou i záchodem (zadarmo :D) takže ideální. Přes den jsme dali opalovačku a koupačku na vorvaně a hurá do Flatangeru.

Západ slunce u moře

Já osobně jsem měla z Flatangeru smíšené pocity. Moc jsem toho s lanem letos nenalezla, tak jsem měla obavy, že si tam ani moc nezalezu v těch převisech a dlouhejch cestách.
Když jsme dojeli na místo, zaparkovali jsme u kempu, který vlastní místní týpek Olav. V kempu jsme bydlet nechtěli-ani jsme nepotřebovali, když máme auto se spaním, ALE Olav nám řekl, že jestli chceme teda spát jinde, že musíme jet minimálně 20km daleko, aby to místním farmářům nevadilo. No nic 50 norských korun za parkování jsme museli platit každý den i když jsme spali jinde, ale za tu krásu co nás čekala ve skalách to stálo.
Výšlap ke skalám celekem v pohodě- ani blízko ani daleko. První dojem z jeskyně sem ani nemůžu napsat..Byla tak obrovská, až jsem myslela, že jsme na jiné planetě zvané ,,skála všude kam se podíváš,,.

Cesta ze skal

7a

Začali jsme se rozlejzat v ,,kolmárnách,, , které vedou v levé části jeskyně. Akorát jsme stihli nějaké 6ky + 7a+ na flash, když v tom začalo prát slunce do stěny. Udělali jsme chybu, že jsme vyrazili do skal až kolem 9té. Ve 12h už svítí do levého sektoru, kde vedly cesty pro mě. Po této chybičce jsme se rozhodli, že budeme vstávat v 6h ráno a užijem si pořádně jeskyni. Spali jsme kdesi asi 5km od kempu u jezera. Sice se sem každý večer jezdili koupat rodinky, kamarádi a partneři, ale jinak byl klídek.

Největší skokan u jezera

Díky brzkému vstávání jsme si užívali minimálně 2hodiny jeskyni jen samy pro sebe :). Když už jsem se trošku otrkala, dovolila jsem si nalézt do dlouhatánského 7c+, cesta krásná, ale pro menší bouldr, kde zmizí nohy, nad bouldrem rozpaž na takzvaný ukřižování a výlez po oblejších chytech jako sladká tečka na konci. Dala jsem do cesty celekem 3 pokusy a na ten třetí to padlo. Měla jsem obrovskou radost, že jsem si něco v této krásné oblasti vylezla. Pak jsem během dnů zkoušela za Adamem nějaká 7a a 7b na flash. Nalezla jsem o do dalších 7c a 8a, ale to už se tolik nedařilo. Zato Adam to tu kosil jednu cestu za druhou 2x 8a+ PP a spoustu dalších cest. Báječně jsme tu zalezli a užili si krásy Norska. Ve Flatangeru jsme potkali také spoustu lezeckých hvězd jako AO, J.Schubert,Ch.Durif, A.Megos.

Papparazi Megos+Adam

Kdo jste ještě v Norsku nebyl, včele doporučuji. Jak jako výjezd na dovolenou nebo lezecky.
Aby jsme cestu zase rozkouskovali stavili jsme se ještě do Granitgrottan, kde měl A. rozlezené 7c+, bohužel nás předstihl déšť a spousta cest bylo mokrých. Všechno nám však vynahradil zážitek, kdy jsme se setkali se slavným spisovatelem Jo Nesbo. Zpočátku jsme neměli tucha kdo to je, prostě týpek co leze vedle vás, normálně s váma kecá atd.. Akorát jsem Adamovi pořád říkala, že mi někoho připomíná. Jenže jak by řekl Adam, mám asi takovou uchylku, že mi někdo pokaždý někoho připomíná, tak jsme na to nebrali zřetel a lezli dál. Když jsem však lezla nějakou cestu slyšela jsem, jak se s ním Adam dole baví a když mě spustil dolu, týpek už odešel. Tak jsem se ptala A. o čem se bavili. Prý, že byl v Praze na nějaké tiskovce, že je spisovatel a byl tam i někde lézt. No, a bylo mi to jasný. Pro jistotu jsme žhavila dráty internetu a potvrdil se mi fakt, že to byl on. Měla jsem ještě nutkání běžet za ním na parkál, ale zase sem nechtěl trapčit. Tak jsme mu akorát z domu napsali email, že jsme si to uvědomili až když odešel o koho šlo, a že jestli ještě plánuje dojet do Čech tak ho provedem po našich píscích.
A ještě k tomu lezení něco málo. Poslední den jsme zajeli do Vindonu, oblast, kterou nám doporučil týpek co byl s Nesbem. Oblast krásná, ale myslím si, že dost neznámá. Na to, že to byl poslední den lezení tak jsme byla mile převapená, protože se mi podařilo dát 7a,7b,7b+ na flash a ještě jedno 7c na PP. Krásné zakončení výjezdu. Na večer jsme přejeli poblíž trajektu a v 8h ráno tradá domů,

Měli jsme se krásně :)