Norsko

Norsko-země plná mých oblíbených trollů

S Adámkem jsme přes zimu a jaro plánovali kam vyrazíme na léto, na dovolenou. Zvažovali jsme Francii a Norsko. Jelikož já už byla v Ceuse několikrát, tak jsem se spíše přikláněla k nějaké destinaci, kde jsme ještě oba nebyli. Jednou jsme se na Krkavce bavili o Norsku s Adamem Ondrou, který tam už nějaký ten čas strávil. Vyprávěl nám o proslulém Flatangeru a tak jsme se s Adamem postupně do Norska zamilovali a rozhodli se, že vyrazíme objevovat krásy Norska.
Vyrazili jsme začátkem srpna celkem na necelé 4 týdny. Půjčili jsme si od Fasola auto, ve Vrchlabí jsme spáchali mega obří nákup (protože ceny v Norsku jsou sice jak u nás, ale krát 3). Sbalili jsme si všechny saky paky a hurá na cestu.
Vyjížděli jsme 6.8. po oslavě Ondrových, Lubových, dědových a strejdových narozeninách. Museli jsme být v Sassnitzu na trajektu ve 22 hod, tak jsme šlapali do pedálů co to šlo a stihli jsme to s přehledem. Cesta trajektem přes noc se podopala spíše hororu než pohodové cestě za tolik peněz. Všechny sedačky v teple obsazené, takže super veget v zimě a větru venku. Po 2hodinovém mrznutí, už na mě Adam nemohl koukat, tak vzal židle z venku a vecpali jsme se do chodbičky na nejvíc rušné místo, ale lepší v teple a rachotu než v zimě!! Když jsme přežili naši první výpravu přespali jsme někde (vůbec nevim kde) ve Švédsku.

Zde jsme měli cíl navštívit oblast Granitgrottan. Tady jsem lezla spíš lehčí cesty na rozlez po dlouhé době zas s lanem :) zkoušela jsem teda i jedno 7b+, ale to jsem, jak to říct? No... zapytlila :D, ale Adam taky takže to asi zas tak trapný nebylo. Dala jsem jedno bouldrový 7a na flash,  tak jsem si náladu spravila!

Granitgrottan

Po návštěvě Granitgrottan jsme se přesunuli do Norska. Adam nám naplánoval po cestě zastávky na zajímavých místech. Jedním z nic byla návštěva starého dřevěnného kostelíku, který byl postavený v roce 1150.

Kostel Borgund Stave

Po návštěvě tohoto skvostu jsme dojeli do města Sogndal, kde jsme sháněli průvodce na místní lezeckou oblast Kvam. Průvodce jsme koupili v místním Intersportu, kde nám pan prodavač doporučil i bouldrovou oblast Briksdalen a lezeckou oblast Beachen.

Spaní u Sogndalu no.1

Spaní u Sogndalu no. 2

Ráno jsme tedy dali nějaké cesty v Kvamu, ale z mého pohledu teda hodně nic moc... Adamovi se tady líbilo, ale cesty měly chrakter - dlouhé kroky a madla, takže můj názor znova sem nejedu.
Druhý den ráno jsme se probudili do deštivého počasí, říkali jsme si nevadí, stejnak jedem autem do tý super bouldrový oblasti Briksdalen, na bouldry ten déšť tolik vadit nebude.
Samozřejmně, že než jsme se přesunuli, tak jsme asi 1000x stavěli, abysme si vyfotili, tu krásnou krajinu. Deštivé mraky vystřídalo slunce a tím zelpšilo i naší náladu.
Do Briksdalenu jsme dorazili nejak po poledni a já se nestačila divit, kde to jsme. Pár šutrů uprostřed kempu mezi stanama :D. No dobrý, tak budem za blázny vemem ty velký krabice na záda a půjdem tam mezi ty nechápající lidi, co jedí u stanu a diví se, co to přijelo za podivíny. Díky bohu, začalo zase pršet tak se diváci přesunuli někam dovnitř stanů nebo chatek. S Adamem jsme si z průvodce vyhlídli několik pěkně vypadajících bouldrů, ale realita byla trošku jinde. Mechem zarostlé bouldry, že v nich přes noc určitě bydlí místní trolíci. Našli jsme si jedno 7B+, které jakštakš šlo.. Adam ho poslal na několik pokusů a pak ještě zkoušel jendo 7B. Já jsem vybojovala nějkou 6 ku a byla jsme spokojená. Bohužel pršet nepřestalo a mech se sám neodstranil, tak jsme s rozhodli, že se půjdem podívat na místní atrakci -LEDOVEC BRIKSDALEN. Nakonec z toho byl příjmný výlet s krásným okolím všude kolem nás :).

Bouldering v Sogndalu

Ledovec Briksdalen

Druhý den jsme jeli do další doporučené oblasti tentokrát s lanem. Trošku jsem měla obavy co tu bude zas za mordor, ale musím říct, že tato oblast mě příjemně překvapila. Převislá stěna - dlouhá s impozantní strukturou skály. Tady jsme si dali s A. narozlez nějaké 7a Herlige Tider, A. OS já flash, ale oba jsme se shodli, že na 7a docela kotel. Dlouhá, vytrvalostní cesta a zároveň asi 3 hóóódně nepříjemné bouldry. Pak jsem dala za A. na flash ještě jedno 7b Ny Tid, to byl spíš můj styl. Kratší typ cesty, ale docela nátahy a madlíčka. Adam pak přidal ještě 7b+ OS a 7c OS.

Oblast Beachen

Cestou necestou

Po dni lezení jsme se na večer přesunuli dál a tentokrát jsme měli cíl - vyhlídka Dalsnibba a Geiranger fjord. Na Dalsnibbě jsme udělali pár fotek, já zas totálně zmrzla a rychle dolů do Geirangeru. Všude po cestě zelená tráva, dřevěnné domečky, no prostě pohádka hadr.

Cestou ke Geirangeru

Vyhlídka Geirangerfjord

Ráno jsme vstávali brzy, protože jsem parkovali u jakési stodoli a blokovali jsme parkovací místo pro traktor :D. Po rychlé snídani jsme vyrazili do Geirangeru, že se poptáme na kajaky a uděláme si plavbu po těch krásných vodopádech, jenže štěstí tentokrát nebylo s námi a všechny lodičky už byli zajednané. Se slzami v oku, jsme odcházeli a vyrazili jsme si užít zbytek dne na trolí stezku.
Trolí stezka- super, krásný výhled z vyhlídky, ale jako jít 100m od auta a zas někam jet, sorry nejsme žádný máčky... Rozhodli jsme se, že pokoříme aspoň horu Bispen co na nás tak krásně vyhlížela. ( Naše příprava na výstup, typická pro sportovní lezce nebo bouldristy) - A: Asi bysme si měli vzít něco na sváču ne ? M: Prosimtě vždyť jsme za chvilku zpátky, A:Ok, tak vemem aspoň litr vody, M: A roládu od babičky.... Takže taková byla naše příprava. Cesta tam trvala 2h a zpátky taky, takže litr vody oujeee měla jsem žízeň jak dostihovej kůň a roláda na vršku hory byla nejlepší odměna! Jinak cestou padaly samý super hlášky... Potkali jsme i nějaký místní pár co se vydal na tuto horu poprvé a dokonce i se svým psem.. Pecka. Super zážitek, nádhera, není víc co psát..

U jezera pod Bispenem

Pózovačka u jezera

Po výšlapu jsme zvolili přesun na bouldry, které nám doporučil Jašta5 - oblast Skiri.
Kdo nemá sebou pořádnou zásobu repelentu ať sem ani nepáchne. Večer jsme byli v zajetí komárů a ani už ten repelent na ně pomalu nepůsobil, Takže jediná obrana aspoň dvoje kalhoty, bundy a brutálně se zakuklit.
Bouldry vypadaly i byly super, ale klasa buďto jiná než v čechách a nebo jsme totální looseři. Adam vybojoval myslim jedno 7A a já jedno 6C... Vydrželi jsme tu dva dny a pak jsme se zase přesunuli dál.

6C

6C

Tentokrát jsme si vybrali oblast Hell, ale po cestě jěště nějaká ta zastávka. 1. byla u jendo z největších vodoapádů v Evropě - Mardalfossen. Docela pěkná zastávka, ale spíš už hurá na lezenení.

Adam se sochou pod vodopádem

Ještě jedna zastávka byla teda spíš nechtěná, ale když jsme si v Trondheimu chtěli koupit průvodce museli jsme čekat do 11h než otevřou, tak jsme se prošli po městě, obdivovali architekturu na vodě a koukli se na Kristiansten Fortress.

Trondheim

Po koupi průvodce jsme vyrazili do pekla! Zatim nejlepší oblast, kterou jsme v Norsku navštívili. Hezké cesty typické na Juru, kratší a údernější. K večeru sem chodila místní smetánka na rozhejbání těl po práci, asi něco, jako u nás na Panťáku. Adam tu dal myslím 2x 7c PP já jedno 7c jedno 7b na flash a dvě 7a na flash.

What the HELL? 7c

Z Hellu jsme vyrazili po dvou dnech lezeni směrem na Flatanger. Tentokrát se zastávkou u moře. Hledali jsme všude možně nějakou tu plážičku kam se bude dát zajet, ale všude v okolí měli obyvatelé chatičky a soukromí pozemeky. Už jsme to chtěli vzdát, když jsme na jeli na cestu, která vedla na parkoviště přímo k moři. Super ideální plácek se sprchou i záchodem (zadarmo :D) takže ideální. Přes den jsme dali opalovačku a koupačku na vorvaně a hurá do Flatangeru.

Západ slunce u moře

Já osobně jsem měla z Flatangeru smíšené pocity. Moc jsem toho s lanem letos nenalezla, tak jsem měla obavy, že si tam ani moc nezalezu v těch převisech a dlouhejch cestách.
Když jsme dojeli na místo, zaparkovali jsme u kempu, který vlastní místní týpek Olav. V kempu jsme bydlet nechtěli-ani jsme nepotřebovali, když máme auto se spaním, ALE Olav nám řekl, že jestli chceme teda spát jinde, že musíme jet minimálně 20km daleko, aby to místním farmářům nevadilo. No nic 50 norských korun za parkování jsme museli platit každý den i když jsme spali jinde, ale za tu krásu co nás čekala ve skalách to stálo.
Výšlap ke skalám celekem v pohodě- ani blízko ani daleko. První dojem z jeskyně sem ani nemůžu napsat..Byla tak obrovská, až jsem myslela, že jsme na jiné planetě zvané ,,skála všude kam se podíváš,,.

Cesta ze skal

7a

Začali jsme se rozlejzat v ,,kolmárnách,, , které vedou v levé části jeskyně. Akorát jsme stihli nějaké 6ky + 7a+ na flash, když v tom začalo prát slunce do stěny. Udělali jsme chybu, že jsme vyrazili do skal až kolem 9té. Ve 12h už svítí do levého sektoru, kde vedly cesty pro mě. Po této chybičce jsme se rozhodli, že budeme vstávat v 6h ráno a užijem si pořádně jeskyni. Spali jsme kdesi asi 5km od kempu u jezera. Sice se sem každý večer jezdili koupat rodinky, kamarádi a partneři, ale jinak byl klídek.

Největší skokan u jezera

Díky brzkému vstávání jsme si užívali minimálně 2hodiny jeskyni jen samy pro sebe :). Když už jsem se trošku otrkala, dovolila jsem si nalézt do dlouhatánského 7c+, cesta krásná, ale pro menší bouldr, kde zmizí nohy, nad bouldrem rozpaž na takzvaný ukřižování a výlez po oblejších chytech jako sladká tečka na konci. Dala jsem do cesty celekem 3 pokusy a na ten třetí to padlo. Měla jsem obrovskou radost, že jsem si něco v této krásné oblasti vylezla. Pak jsem během dnů zkoušela za Adamem nějaká 7a a 7b na flash. Nalezla jsem o do dalších 7c a 8a, ale to už se tolik nedařilo. Zato Adam to tu kosil jednu cestu za druhou 2x 8a+ PP a spoustu dalších cest. Báječně jsme tu zalezli a užili si krásy Norska. Ve Flatangeru jsme potkali také spoustu lezeckých hvězd jako AO, J.Schubert,Ch.Durif, A.Megos.

Papparazi Megos+Adam

Kdo jste ještě v Norsku nebyl, včele doporučuji. Jak jako výjezd na dovolenou nebo lezecky.
Aby jsme cestu zase rozkouskovali stavili jsme se ještě do Granitgrottan, kde měl A. rozlezené 7c+, bohužel nás předstihl déšť a spousta cest bylo mokrých. Všechno nám však vynahradil zážitek, kdy jsme se setkali se slavným spisovatelem Jo Nesbo. Zpočátku jsme neměli tucha kdo to je, prostě týpek co leze vedle vás, normálně s váma kecá atd.. Akorát jsem Adamovi pořád říkala, že mi někoho připomíná. Jenže jak by řekl Adam, mám asi takovou uchylku, že mi někdo pokaždý někoho připomíná, tak jsme na to nebrali zřetel a lezli dál. Když jsem však lezla nějakou cestu slyšela jsem, jak se s ním Adam dole baví a když mě spustil dolu, týpek už odešel. Tak jsem se ptala A. o čem se bavili. Prý, že byl v Praze na nějaké tiskovce, že je spisovatel a byl tam i někde lézt. No, a bylo mi to jasný. Pro jistotu jsme žhavila dráty internetu a potvrdil se mi fakt, že to byl on. Měla jsem ještě nutkání běžet za ním na parkál, ale zase sem nechtěl trapčit. Tak jsme mu akorát z domu napsali email, že jsme si to uvědomili až když odešel o koho šlo, a že jestli ještě plánuje dojet do Čech tak ho provedem po našich píscích.
A ještě k tomu lezení něco málo. Poslední den jsme zajeli do Vindonu, oblast, kterou nám doporučil týpek co byl s Nesbem. Oblast krásná, ale myslím si, že dost neznámá. Na to, že to byl poslední den lezení tak jsme byla mile převapená, protože se mi podařilo dát 7a,7b,7b+ na flash a ještě jedno 7c na PP. Krásné zakončení výjezdu. Na večer jsme přejeli poblíž trajektu a v 8h ráno tradá domů,

Měli jsme se krásně :)

Po 3.letech opět Finále

24.6. v 16 :00 moje uši vyslyšely větu : Dnes jste úspěšně prošla státní závěrečnou zkoušku v oboru zdravotnický záchranář a od teď budete před jménem používat zkratku Bc. Takže státnice zamnou a hurá slavit.
O 14.dní později jsem měla promoce v Pardubicích, kde jsme se sešli po dlouhé době celá rodina (15 lidí - trošku jak Hujerovi ). Dostala jsem diplom, kde bylo Bc.Monika Kuhn-Gaberová černé na bílém.

Promoce

Po promocích jsme s našima a bráchou vyrazili směr Finále Ligure. Nechtělo sem nám jet takovou dálku v kuse, tak jsme si udělali mezizastávku ve Frankenjuře. Tápali jsme do jakého sektoru zajedem, nakonec to vyhrál Krottenseer Turm. Měla jsem zde rozlezené jedno 9/9+ Hitchhike The Plane. Nalezli jsme do toho všichni - nejdřiv jsem to dala já, pak Luba a druhý den i Oja!!!! Mamce bohužel dírky moc nesedí (beztak si šetří sílu na Krkavku :P).

Oja a jeho první 9/9+

Do Itošky jsme tedy vyrazili další den. Cesta proběhla bez jakýchkoliv hádek i bloudění. Klimatizace v podobě otevřených okýnek byla sice hard, ale dojeli jsme v pořádku. V kempu jsme postavili nás super obří stan, nafoukli matrace a užívání Finále je tu.
Každé dopoledne jsme chodili do skal polézt pár cest, než bylo smrtící vedro a odpoledne jsme se chodili koupat do moře.

Koupačka v tůních

 Vedro bylo brutální, asi jako tady v čechách co jsme tak slyšeli. Moře místo aby osvěžilo spíš ohřívalo. Co vám budu povídat, nejvíc příjemně bylo v lesnatém kempu, pěkně ve stínu v houpací sítí.
O obtížnosti co jsme lezli se snad ani nebudu zmiňovat, byli jsme rádi, že v tom vedru vůbec přežíváme.
Sektor, který se mi asi nejvíc líbil se jmenoval Grotta Dell´Eddera. Tady  se mi podařilo vylézt jedno pěkné 7b.

7b v Gotte 

Ve Finále jsme byli dohromady 14 dní. Shrnula bych to jako super zájezd po dlouhé době s rodičema a kamarádem Spongebobem ( Martin Jónáš) a jeho Sandy. Každý den jsme pěkně zalezli, vykoupali jsme se v moří večer hráli turnaje v Aktivitách nebo chodili na Pizzu. Až na to horko super zážitky.
Teď už jsem zase doma a balím věci do Norska kam se s Adamem chystáme na 3 týdny hned jak se vrátí z Ratikonu :).

Popolejzání v okolí domova a hory se školou

Jelikož se blíží termín odevzdání bakalářky a státnic nezbývá mi nic jiného než jen tak na rychlovku zabuldrovat někde v okolí domova.
Bahratal:
Nejdál jsem byla na Bahře kde jsem měla sraz na večer s Ostravskou bandou - Adam, Jašta a Verča. Ráno dojela další pořádná grupa ve složení Luby, Oji, Caldiče a Míry. Bouldrování bylo super, kluci bušili jak o sto šest a jááá taky :). Ráno jsme byli v sektoru Fuck kde dal Adam Fuck traverz 7C. Pak jsme se přesunuli do dolního sektoru, kde dal Kato SD 8A. Při přelezu jsem měla skoro zástavu, jelikož v prvním pokuse spadnul tak, že jsem ho na poslední chvilku stihla strhnout na bouldrmatku - holt kilová převaha je znát i u boulderingu... Pak dal Adam ještě Inverzi 7C od Džanglího. Já jsem si šla zkusit svůj rozjetý projekt Mufuti 7C, který se mi podařilo dát po úsmekách nohou na mokrých stupech. Měla jsem obří radost. Sice to nebylo na kameru, ale prožitek pro mě byl nezapomenutelný :). Druhý den jsme jeli na pravej do labáčku, kde jsme zkoušeli něco na bivaku, ale po včerejším boulderingu to byla bída. Po totálním vyčerpání jsme tedy opět vyrazili do sladkých domovů.

Oslava po výkonech musí být

A+M Mufuti, Kato

Křížák:
Další víkend jsme vyrazili směrem k nám na křížák. Adam sem jel s cílem pokusovat Kejvmana 8A. Chybělo mu maličko a byl by v kapse, ale Adamovi se kroky tak líbily, že si je nechává na příště. Já jsem šla mezitím objevovat jiné boudry, které jsem dohledávala podle popisků na lezci. Našla jsem dva krásné travezy po dírkach, které mimochodem miluju, takže jsem si doběhla pro matici a hurá do boje. Nejdřív jsem lezla traverz Prstoklad 7B, kde jsem v OS spadla úplně na konci, protože se semnou urvala lišta.Pak jsem si párkrát vyzkoušela dolez a dalším ostrým pokusem už to pustilo. Další traverz co jsem zkoušela se jmenoval Hormonální Traverz 7B+. Pro změnu jsem v OS pokuse spadla v předposledním kroku a pak hodněkrát znovu. Počítala jsem, že traverz měl asi 24 kroků, takže ke konci, kde je pěknej nátah z jedoprdy do další už jsem měla docela konve...Nicméně nakonec to padlo taky a přelez byl hodně epes rádes.. Oba jsme s Adou mysleli, že už zas padám, ale nakonec jsem dírky v hodně velkém záklonu udržela. Večer jsme jeli do Bělýho za Adamovou ségrou, kde jsme popili krákoru a letos poprvé u ohně opekli maso. Byl to super večer. Ráno jsme jeli na Ostaš, ale počasí teda hrůůůůza. Sníh padal a kosa byla jak v zimě. Na Ostaši jsme se potkali s našima. Já byla tak zmrzlá, že pro mě bylo utrpení mít jen lezečky na nohách. Pro kluky bylo však super třendo a bylo to znát na přelezech. Oja dal Lišky v revíru 7B+, mimochodem, pro mě zatím zapytleno... Adam dal Trhače 7C na fleš a Světelný rok 7C. My s mamkou a Ojou jsme jeli dom dřív, protože jsme byli jak zmrzliny.

Bouldering na Křížáku

Škrovád:
Protože jsem bouldristka a ne žádná plavkyně, musím letos opakovat předmět z potápění. Kvůli tomu jezdím každé úterý odpoledne na dvě hodiny do Pardubic. Když už tam musím dojíždět tak jsem si řekla, že spojím příjemné s užitečným a stavím se dopoledne na Škrovádě. Byla jsem sice sama, ale nakonec jsem si to i tak užila. Bylo krásně teplíčko a během těch 3,5 hodin jsem si stihla parádně zalízt. Nejdřív se mi podařilo přelézt Pastora 7B+/C, kde je morfo nástup. Z počátku mi nešel nástup, a když už jsem ho udělala, tak jsem zas padala z vrchu, protože mi buďto smekla noha nebo ruka.. Nakonec klapnul začátek i konec a radost byla velikáá:). Pak jsem ještě rychle letěla do sektoru Sarajevo. Po shlédnutí videí jak se leze Mr. Silák jsem se těšila jak ho vyzkouším, ale po prvním nástupu jsem zjistila, že mam ještě hodně daleko k tomu abych byla mr.silák já.. Zkusila jsem tedy v levé části Tenzing v Penzi 7B, které jsem dala na OS. Můj první pocit z přelezu byl takový, že je to spíš nějaká šestka.. Proto jsem si chtěla zkusit Tenzing SD, který je za 7B+, ale upssssss. Už jsem vůbec nebyla schopná udělat horní kroky v samotném 7B. Čas už mě tlačil, tak jsem musela vyjet do Pardubek. Na Škrovádek se určitě ještě nějaké úterý musím vrátit.

Jinou fotku jsem si sama na Škorvádě udělat nemohla..

Kurz první pomoci na horách:
Hned večer po Škrovádě a potápění jsem jela zase k nám, kde jsme měli se třídou super záchranářů výcvik záchrany na horách. Učili jsme se sundávat zraněné z lanovky, lézt po stromech a na závěr jsme měli modelové situace pro horskou službu.Byl to jeden z nejlepších týdnu, co jsem zažila. Moje třída je plná super lidí, kteří mi budou neskutečně chybět až se po státnicích každej rozutečeme jinam.

Zachraňování na Lanovce (Ski areál Bubákov)

Maskování filmových hvězd

Nejlepší z nejlepších :)

Závody Pardubice:
Hned ráno po skončení kurzu jsem jela s mamkou a Ojou na boulder závody do Pardubic. Oja vyhrál svoji kategorii a my s mamkou jsme se podělily o první a druhé místo.
Tak a to je pro zatím vše..
Držte mi prosím všechny palce na bakalářku a státnice.

Font avec ostravaci

Tak zase máme v plánu super jarní výjezd do Chira, ALE na Švajc hlásí zase super hnusnou předpověd… Na žádost Adama beru do báglu radši průvodce na Fontáč - co kdyby náhodou. Nicméně Mařka, Kača, Adam a Hugoušek mě nabírají v Hradci na nádraží a já po nástupu na palubu jen tak nadhazuju: Tak co Fontáč jedem ne? A oni jasný však už jsme se tak rozhodli… Takže valíme do Fontu.

První den jsme lezli pro mě v nové oblasti Canche Aux Merciers. Rozlez je teda tragickej, asi jako vždy ve Fontáči v lehkých bouldrech. Ten den se mi nakonec překvapivě povedly vylézt dvě 7A! Velká a nečekaná radost. Adam dal dokonce 4 myslim?:)… Kača s Mařkou lezli nějaké šestky, ale pěkně výživné. Večer jsme přejeli k Hipodromu, postavili stan a dali si rybízak.

7A

Druhý den jsme vyrazili do Bas Cuvier. Adam se opřel do projektu z minula a já vedle něj zkoušela Carnage 7B+, dala jsem do toho tak 100 pokusů a tím jsem se tak odšťavila, že mi zbytek dne bylo špatně únavou a dělala jsem jen chytače. Adam poslal svoji Berezinu7C a to i přes předchozí pád z výlezu... 

Takže nám (Adamovi) udělal Mařka za odměnu k večeři svoje super FAZOLE :).

7A

Další den nás probudilo sluníčko, takže super idylka na rest. Parkovali jsme u oblasti Cul de Chien, takže na rest jak dělané. Nakoupili jsme si kozí sýry, fuet a vínko, takže chirurgie, ze které mě po návratu čekala zkouška, šla do hlavy sama :D... (skoro).

Následující den jsme chtěli jít lézt jenže počasí bylo zas pod psa... Totální déšť, takže totální zoufalství. Ve stanu nás to po chvilce nebavilo, učit se mi taky nechtělo, takže krize... Šli jsme se s klukama podívat aspoň na další sektor Rocher Fin. Bouldry byly sice totálně durch, ale krásný. 

S pejskem by nam to sluselo 

Po nechtěném restu jsme vyrazili do výše jmenované oblasti a zkoušeli, co se dalo. Vybrala jsem si pěkný traverz za 7B+, jenže jeden krok ne a ne pustit. Adamovi jsem vybrala 7C přes řezku, které pak dal jak nic, no musel si trošku heknout, ale dal! Pak jsme všichni zkoušeli boulder Les Serbes 7B a padlo, tak jsem si aspoň dala dárek k narozkám. Pak jsem šla zkoušet ještě jedno B+, které mi strašně připomínalo Petrohrad. Můj fix do lišty byl ale mega k pláči, takže zas nic… Mařka ke konci poslal totálně stropové 7A+ kde jsem se nechytala, takže taky super přelez a Kača si chudák něco udělala s prstem, takže se hodně v bouldrech omezila :(.

Večer mě parťáci překvapili. Adam mi k narozeninám koupil medovník se svíčkou a šampáňo, takže jsme slavili.

Druhý den, dopadl tak, že zase pro změnu pršelo, takže zas reeeeeeeeest :(.

Styrax 7B

V pátek jsme vyrazili do oblasti Rocher Canon. Mařka zkoušel Levitaci 7A+, chyběl mikrokousek aby padlo, ale Mařka si chce nechat přeci něco  na příště! Já jsem už byla vyřízená z těch vysokých nástupů, tak jsem dostala krizi a vymýšlela boudry ze sedu. Podařilo si mi udělat FA 3C Petrohrad :D. Video bude snad později... S Adamem jsme se pak přesunuli do centrálnější části oblasti. Zkoušela jsem Babaobab 7B, ale slabota opět… Adam to zkoušel též a přes totální nasrání to nakonec vylezl. Já jsem si pak vybrala velkej krásnej kámen, kde vedlo 6B ze stoje po oblinkách a ze sedu se stupnice vygradovala na 7B. Nejdřív jsem to oprala Mařkovi do náruče z mokrejch oblin, ale pak už jsem to poslala rovnou ze sedu, takže Styrax 7B bylo mojee :). Večer jsme poseděli u našich oblíbených černých historek, vínka a svíčky a ráno vyrazili směr Vrchlabí. 

Hugova oblíbena čepice

Letem, světem

Koukám, že poslední příspěvek na mém blogu je z května, což je tedy pěkná ostuda... Zkusím si vzpomenout na vše co jsem za tu dobu zažila :).

Na začátku prázdnin jsme vyrazili s Adamem a jeho rodinkou na nelezecký výjezd do Chorvatska- Tučepi. Byla to parádní dovolená u moře, pěkně v teploučku. Sice týden se válet a nic nedělat je celkem na mozek lezoucí, ale i tak jsem byla u moře po 2 letech ráda. Ráno jsme si zašli párkrát i zaběhat, abychom aspoň trošku spálili nějaké kalorie po obědech co nám vařila babička :).. To byl náš začátek prázdnin..

Klasická plážovka

Další výlet se konal tentokrát někam úúúúplně jinam a to na VÍCEDÉLKY do Ratikonu. Waaaaaau to bylo něco!!!

Vyrazili jsme v sestavě: Fazol, Mirek Mikuš, Adam a já. Pro nás s Adamem to byla premiéra. Ani jeden jsme na vícedélkach ještě nebyli.

Luba mě doma na žebřinách učil, jak budu sedat na štandu, přetahovat lano, jistit a prostě všechno co k tomu budu potřebovat. Jako povinnou literaturu jsem měla knížku Horolezectví, která byla, tipuju, starší než já a Luba lpěl na tom, abych si ji přečetla. V noci jsem se někdy budila celá opocená ze snů jak mam dvě lana a vůbec nevím jak jistit Adama. No nic, den D se blížil a já byla čím dál víc nervózní…

Když jsme si všichni sbalili svůj ,,vercajk“, vyjeli jsme z Ostravy směr Rakousko. Příjezdová silnička do Ratikonu, byla jak z pohádky. Úzká tak na jedno auto a vedle cesty svah jak sviňa. Po vyjetí posledních zatáček se nám naskytl neskutečně nádherný pohled na stěny. Na chvíli jsem zapomněla na strach a užívala si tu nádheru kolem. Naším kemp placem se stalo vydlážděné parkoviště s přetékajícím kanálem kravích hov**. 

Ratikon parta

Ráno jsme měli budík na 6:00, abychom stihli vůbec dojít pod skály a o něco se pokusit. 

Náš první styk s vícedélkou se jmenoval Little Joe. Asi to nebudu všechno podrobně popisovat, ale můj strach se stoupající výškou  stále narůstal. Nejhorší to vždycky bylo, když Adam volal z dálky a neviděla jsem ho, že nemůže najít další nýt. Párkrát jsem si na štandu zabrečela, zanadávala, ale i tak to bylo super. 

Dnešní cestu jsme zdolali živí a zdraví, to byl beztak nejdůležitější cíl.

První den za námi

Klasický výraz na štandu

Druhý den jsme se probudili doooost dead, njn bouldristi na stěnách, co čekat. Ráno jsme se nastartovali snídaní a hurá na další masakr den. Bohužel pro nás nebyl tak úspěšný jako ten předchozí.. Vyskytla se první chybička, kterou jsme jako nezkušení lezci udělali. Nevzali jsme si s sebou větší lezečky, takže teror s nateklýma nohama v těch malých botách nešel vydržet a po první délce jsme se rozhodli pro rest.. 

Po restu jsme vyrazili na další cestu a tou byla Kamala. Vylezli jsme ji asi po 7hodinách a bylo to no .. fajn. Hlavně ten pocit, že jsme to dokázali. A Adam, že to semnou vydržel! Tímto Ti chci Adame poděkovat, že si měl semnou pevný nervy, jsi nejlepší!!! 

Nechyběla ani romantika na vrcholu

Cestou z Ratikonu jsme se zastavili ještě v oblasti Voralpsee. Super, krásná stěna, kam bych se ještě chtěla někdy podívat. Sice jsem tam nic moc hard nevydrtila, ale bylo to super.

Voralpsee

Po tomto výjezdu byl měsíc temna… Adam chodil do práce a já musela být na povinné praxi v nemocnici…

S mamkou na praxi

Přes léto se nám stejně zdálo na bouldering moc velké teplo, tak jsme se rozhodli, že zkusíme zase to lano.

Ale vlastně, málem bych zapomněla… V srpnu jsme byli na týden ve Fontainebleau. Byl to neskutečně super pohodovej výlet. Pokusovali jsme sice lehčí bouldry, ale to je ve Fontáči úplně normální… i tak jsme si to neskutečně užili a dokonce jsme podnikli i romatický restday v Paříži. Už se těším, až zase pojedeme do Francie.

Pohodovej večer u auta

Po Fontáči jsme teda přilnuli zase k lanu a vyrazili jsme s Adámkem na 10dní do Frankenjury. Adam tu ještě nikdy nebyl, tak jsem se rozhodla, že navštívíme co nejvíc sektorů, ať ví o co přicházel. Počasí v Juře nám ale moc nepřálo. Spousta cest bylo zateklých. Já jsem si domů dovezla jednu hezkou bouldrovou 9 a Adam 9+. Z Jury jsme odjeli o 3dny dřív kvůli počasí. 

Naší další oblastí se stala Krakavka. Naši sem hodně jezdili a pořád jezdí. Mně se tam nikdy moc nelíbilo a měla jsem strach, že se tam semnou něco vylomí atd… Aleeeeee, po přelezení cesty Hematurie 7a jsem pomaloučku začala měnit názor a přehodnotila jsem Krkavku na dost dobrou tréninkovou oblast. Párkrát jsme sem zavítali a já jsem zatím přelezla : Cestu pro sebe 7b+, která si troufám říct je pro lidi menšího vzrůstu s naším bouldrem přes patu 7c… Po přelezení této cesty jsem zkusila hned tu vedlejší Full house 7c, kterou jsem též vydrtila na PP. Adam si tady taky pěkně nakrmil deníček dvěma 7c, Krakvčí matkou 8a  a Mám jednu ruku dlouhou 8a+.

Pak jsme se jednou s mamkou stavily na Panteonu, kde jsem si zkusila prolézt Tutáč Xb, měla jsem neuvěřitelnou radost, že se mi to podařilo nacvakat. Dvakrát jsem si to prolezla, ale pak už jsme musely zas frčet… Další návštěvu jsme tam byli celá rodinka i s Adamem. Potkali jsme spoustu známých, protože byl krásný slunečný den. Plotna byla rozžhavená a já ještě víc z nervozity přelezu. První pokus, bohužel pád v posledním težkém kroku, ale druhý pokus už byl perfektní- vše klaplo, jak mělo a Tutáček byl můj. Adam ho zkoušel semnou, ale bohužel si prolezl prst na krev, tak pojedeme zas někdy jindy řádit do plotny.

Plotna

O jednom víkendu v Ostravě jsme se jeli podívat do celkem nové oblasti v Súlově- Ježkov. Měli jsme zde sraz s malou Míšou a Peťou. Já jsem s Míšou pokusovala cestu La džura džura 7c a na 2. pokus jsem jí dala :) Míša též, ale až v dalším výjezdu. Adam si zde vylezl krásnou hranku Hadimrška a pak předvedl totální lezeckou show v cestě Chupacabra variant 8a (původně 8a+), kterou dal na flash… Už dlouho mě nic nedohnalo k slzám radosti, jako jeho přelez.

Tak a lezení s lanem si myslím, už stačí… Venku začíná pomalu přituhovat a podmínka se blíží. 

Vyrazili jsme s Lubou a Adamem na Sněžník, po příjezdu počasí nic moc… Mlha a vršky bouldrů pod vodou. Kluci se vrhli na boulder Depth Raid 7C a pokusovali. Já jsem nechtěla mrznout, tak jsem šla zkusit Wrong county 8A- nejsušší kámen v lese až na jednu lištu. Pokusovala jsem jeden těžký krok, který mi nešel ani v létě, ale cítila jsem se v něm trošku silnějši než minule. Nakrokovala jsem si tak celý bouldr a ejhle. První ostrý pokus a hned přelezový? Docela jsem byla zaskočená sama sebou, ale je to tak. Radost byla jak cyp. Adam dal i Depth Raid a Luba ještě za šera vylezl Fixuj jako Graham 8A! Myslím si, že super úderný výjezd :).

Wrong county 8A

Jako další boulder trip jsme dali na Petrohrad. Sem jsem se těšila celý rok! A bylo na co ! Během jednoho dne se mi podařilo přelézt dva staré skalpy... Prvním z nich byla Moje první laktace 7C+. Trvalo mi to teda dlouho… asi hodinu a půl Adam mrznul u mých pokusů. Kdybych, ale byla poslušná holka, mohla jsem to přelézt rychleji. Adam mi říkal, zkus si ještě poslední krok, nevypadá moc hezky… Jenže já zas - prosimtě, tam už se nepadá… Jenže moudřejší měl zase pravdu a já vypadla z posledního kroku. Pak mi trvalo zas udělat krok do druhé lišty, prsty už skoro naruby, nohy omrzlý, ale jupí čerte držím líštu, oblinku, hrůtek a pravačkou hurá do díry.

Adam byl na mě ten den moc hodný a šel semnou ještě k Rybníčku na druhý rest- Růžový kavalír 7C+. Ze začátku nic moc. Nešel nám nástup, ale po pár nálezech jsme to pochopili a další přelez je táááááám :) Adam nechápal a já taky ne, radost největší. Adam dal po mě taky pár nadějných pokusů, ale čeká to na něj do příště.

Tak to bylo z venkovního lezení zatím vše. Tento víkend jsme byli na mejcupu a bylo to zase jak jinak super:). S Adamem jsme tam zatím zalezli nejlíp, jak jsme mohli. Adam 10 zatraceně blízko finále a já 12, takže taky super :).