a začátkem května jsme vyrazili.
Měli jsme zařízené super ubytko u jezera nedaleko města Östersund (biatlonoví fanoušci vědí). S Adamem jsme měli sami pro sebe celý jeden apartmán takže pohodička. Vedle nás bydleli kluci - další pracovní síla, sázeči a prořezávači.
Naše pracovní akce probíhala tak, že jsme ráno museli naložit zalité stromky do auta a v 8:00 jsme vyrazili na určenou plochu, kde jsme sázeli do vyčerpání sil.
Museli jsme s sebou mít samozřejmě pomůcky bez kterých by to nešlo a to: pottiputku- neboli sázečku, nůši na stromky- klec na zádech ve které jsme si na určité místo donesli boxy se stromkama, pás kolem pasu, kde byly dva háčky na uchycení boxů se stromkama. Boxy se rozlišovali na dva typy a to powerpoty (obsah cca 122 ks stromků) a jackpoty (obsah cca 63 ks stromků), dále jsme museli mít pořádnou obuv, která vydrží pořádný zápřah (u mě vyhrály Saltic Granit, které vydržely celou dobu nepromoknout a podrážka držela jak z oceli). Nezbytnou součástí byl i nepromokavý oblek a pracovní rukavice.
Takhle jsme pracovali každý den kromě neděle a pondělí kdy jsme jezdili na nákupy. Ze začátku jsme i lezli po místních oblastech, ale pak už jsme museli jen restovat. Práce to byla fyzicky náročná, ale naprosto skvělá, hlavně v tom, že byl člověk většinu dne sám v přírodě a s MP3 v uších.
Celkem jsme ve Švédsku pracovali 2 a půl měsíce. Po odpracované dřině jsme s Adamem pokračovali dál na vytoužený sever.
Cílem byly Lofoty, Flatanger a Hell. Cestou na Lofoty jsme se stavovali v národním parku Švédska - Abisko. Zde jsme přespali a druhý den vrazili na trek. Pěkný výlet, akorát počasí moc nevyšlo.
Po dlouhé cestě přes polární kruh jsme dorazili nakonec na Lofoty. Pro turisty ráj. Nádherná krajina, čistá, s povoleným kempováním kdekoliv aniž by to tam pak vypadalo jak na skládce. Prostě nádhera.
Koupili jsme si průvodce na bouldry, který letos vyšel a jezdili jsme objevovat šutry. Mezi boulderingem jsme si to zpestřili i pro nás novým stylem lezení a to po vlastním...
Začínali jsme na jendo délkach a bylo to naprosto boží. Po mé první vytažené jednodélce po vlastním jsem měla radost jak kdybych vylezla jednu ze svých nejtěžších cest. Nakonec jsme si troufli i na vícedlku, kde jsme to přežili ve zdraví a naprosto si ji užili. Ne vrcholku nás čekal nádherný výhled na Lofoty a na místní městečko Henningsvær. Před koncem našeho výletu na Lofotech jsme si to tam projeli s guidem i na kajakách a to bylo taky naprosto famózní.
Z Lofot jsme se přesunuli zase směrem na jih, tentokrát do naší již známé oblasti Flatanger. Naše obavy, jestli budeme mít vůbec co lézt když už jsme si tam loni vylezli co šlo, a letos jsme místo trénovaní na lezení sázeli stromky, byly na místě. Vylezli jsme si tam znovu cesty co loni akorát letos jsme si přidali pár krásných 7a,7a plus a 7b na OS a flash.
Po návštěvě Flatangeru jsme se jeli podívat do jediné norské pískovcové oblasti Ekne. Od této oblasti jsme toho teda čekali víc. Naše písky jsou oproti těm norským jako ráj. Skály v Ekne tvořily chyty ve tvaru kostek a divnochytů- trošku jak na Krkavce, ale krajina to zachraňovala :).
A jak se říká na konec to nejlepší- Hell.
Do oblasti Hell jsem chtěla jen já, ale Adam mi chtěl udělat radost, tak jsme tam na poslední dva dny našeho tripu jeli. První den jsem dala přes 10 cest a druhý den jsme ještě něco polezli a vyrazili směr Švédsko.
Stavili jsme se ještě za klukama z práce (prořezávači pracujou dýl než sázeči), dali poslední pařbu, vzali jsme si pracovní věci, které jsme si tam nechali a vyrazili směrem domů na trajekt.
Tento letní pracovní trip se mi hodně líbil. Objevili jsme něco nového, ,,naučila,, jsem se chytat ryby, vyzkoušela jsme si lezení po vlastním, vyzkoušela jsem si i sešít stehama ránu, poznala nový kamarády a nakonec dostala nový mazlíčky - pískomily (Gin a Tonic).
 |
| šití |
Žádné komentáře:
Okomentovat